
Tak mám tu pro vás konečně 1. díl. Doufám, že se bude líbit! ;)

Bylo páteční ráno, 7 hodin a já už byla vzhůru, což je neobvyklé, protože většinou vstávám tak kolem půl osmé. Ležela jsem na posteli a do půlky těla jsem byla přikrytá peřinou. Slunce mi svítilo přímo do obličeje přes nezatažené záclony na okně. Právě ono slunce mě probudilo ze snu, v kterém jsem se líbila s klukem mých snů na havajských ostrovech. Možná to zní trochu divně, ale poslední dobou se mi to zdá hodně často. Ale taky by mě zajímalo, kdo ten kluk v mých snech je.

Pak jsem na to ale přestala myslet a sedla si na postel. Začala jsem přemýšlet, co asi budu dělat, protože mám ještě hodně času a jen tak na posteli se mi sedět nechce. Co bych tady jen tak mohla dělat? Nic moc tu na práci není a k zábavě už vůbec ne. Hrát na keybord? Na to zrovna nemám náladu a tak stejně ani na kytaru nebo malování. Rozhlížela jsem se po pokoji a pak se můj pohled upřel na notebook. No jasně, notebook! Půjdu na icq!

Hned na to jsem vstala z postele a sedla si na židli u notebooku. Pohni! Křikla jsem, když jsem viděla, jak notebook pomalu nabíhá. Když konečně Windows naběhl a po něm se mi hned zobrazila plocha, jsem rychle klikla na ikonku ICQ. Doufám, že tam aspoň někdo bude. Řekla jsem si pro sebe a mezitím psala svoje heslo. Než se načetlo moje ICQ tak to taky nějakou dobu trvalo, tak jsem z nudy začala pomalu škrábat svoje nálepky, které mám na notebooku. Jednu bych skoro ztrhla, kdyby do té doby nenajelo ICQ. Podle toho, co jsem viděla, nebyl nikdo z mých přátel online. Ale po chvilce mi zablikala obrazovka a oznámila mi, že mi Erik právě píše.
EriPurpxP:
Zdáár :P
NanSmileGirl:
NanSmileGirl:
Čauu :D Hele budeš na mě dneska zase čekat před barákem? :P
EriPurpxP:
No.. když chceš! :D
NanSmileGirl:
Supá! x) Dík! ;) Tak zatím pá jdu se nachystat!
Erik ještě ani nestihl odepsat a já už byla offline. Chtěla jsem se co nejdřív nachystat, aby Erik zbytečně nečekal venku.

Pak jsem ještě vypla notebook a už jsem se po schodech řítila dolů, přímo do kuchyně. Chtěla jsem hned otevřít ledničku a něčeho se najíst, protože jsem měla fakt velkej hlad, ale v tom jsem na lince uviděla jakýsi zmačkaný papírek, na kterém bylo něco napsaného. Tak jsem si ho teda vzala do ruky a začla ho číst. Byl to vzkaz od mamky, že musela jít brzo do práce, ale že v ledničce mám nějaký salát, tak si ho mám vzít.

Tak jsem se teda koukla do ledničky a opravdu tam ten salát byl. Tak jsem si ho vyndala a koukla se na něj, co je to vlastně zač. Byl to ovocný salát, v kterém bylo různé ovoce - meloun, jablka, mandarinky atd. Připadalo mi to divný, že by mi zrovna mamka připravila na snídani ovocný salát, když minule nadávala, že na snídani jím jenom jablko. Asi spěchala a myslela si, že zaspím, tak mi udělala něco jednoduchého, abych to rychle snědla.

Když jsem měla všechno snězený, uklidila jsem to po sobě a šla si vyčistit zuby. Potom jsem rychle utíkala do pokoje, abych stihla školu, protože jsem na hodinách zahlídla, že je už 7:40. Nechci nechat Erika zbytečně čekat před barákem a ozvlášť mrznout, protože se už pomalu blíží podzim a venku už není zrovna nejtepleji.
Když jsem doběhla do pokoje, prudce jsem otevřela skříň a začala přemýšlet, co si vezmu na sebe. Když jsem věděla, že je venku zima, tak jsem si vzala teplejší džíny a kabát. Na hlavu jsem si nasadila čepici a přes rameno tašku s učebnicema a taky nějaký pití a jídlo.

Když jsem doběhla dolů, ještě jsem se na sebe podívala do zrcadla, protože, jak jsem běžela ze schodů, jsem si vlasy trochu rozházela. Tak jsem si je ještě spravila a chystala se jít ven.

Když jsem vyšla ze dveří na schodech už seděl Erik. Seděl na promrzlých kachličkách a díval se kamsi před sebe. Určitě si ani nevšiml, že jsem už přišla. Dala jsem mu teda gesto, že jsem tu. Ale pořád nic, jen se díval před sebe. Hu-huuu! Zavolala jsem na něj a teprve teď se probral. Mno.. co je?! Položil ruce na kachličky a upřeně, ale taky ospale se podíval na mě. Co by bylo? To nejdeš nebo co? Křikla jsem na něj s úsměškem.

Erik se s chechotem zvedl ze země a ikdyž stál už úplně přede mnou furt se smál. Já jsem ho vůbec nechápala, proč se tak směje, jenže po chvilce to prostě nešlo vydržet a začala jsem se taky tomu smát, ikdyž nevím, o co se jednalo. Kdyby jsi jen věděla, co tě čeká! Řekl Erik a strašidelně se usmál, tak jak je to skoro v každém hororu, který se odehrává v nějakém domě. He.. no jasně! A čemu se vlastně vůbec směješ? Pořád jsem se mu smála, ale né tolik, protože jsem čekala, co z něj vyleze. No.. já vlastně vůbec nevím! :D Jen jsem tě chtěl vystrašit! Tak co..? Boom? Řekl a potutelně se usmál. "Boom" vlastně znamená náš pozdrav. Jasně! Řekla jsem a hned jsme si začali plácat, různě tam skákat - prostě tak, jak to děláme, když máme "Boom"! :D

Když jsme dokončili "Boom", tak jsem se hned podívala na svoje hodinky, které právě ukazovali 7:59. Kruci! Vykřikla jsem. Erik si mého vyděšeného výrazu hned všiml. Co se děje?! Zeptal se vystrašeně. Myslel si, že se stalo něco zlého, ikdyž vlastně stalo. Stalo se to, že přijdeme pozdě do školy, v den, kdy máme zrovna zeměpis, což znamená učitelku Donnerovou. Ano, je to ta pěkně namyšlená fiflena, o které jsem vám uzž říkala. Je 7.59!! Vykřikla jsem už po několikáté na zděšeného Erika. Ten to, ale neřešil a spíš se spokojeně usmál. Tobě to přijde vtipný? Zeptala jsem se ho a vyvalila na něj oči.

Erik se usmál znova a tentokrát už byl rozesmátej od ucha k ucha. Já jsem nad tím jen zakroutila hlavou. Chtěla jsem mu něco nehezkého říct, ale viděla jsem, že otevírá pusu k mluvení, tak jsem ho nechala. Nan? Jsi v pohodě?! Zeptal se a rozesmál se. Proč bych neměla být v pohodě? Zakroutila jsem hlavou znova. Je pátek! Řekl Erik a podíval se na mě, jak na debila. Tak je pátek, no a co? Tak i tak musíme jít do školy. Dnes máme volno! Dodal a já myslela, že ho plesknu. To mi to všechno nemohl říct na ICQ? Abych jako blbá neplašila? Cože?! Zeptala jsem se ještě jednou, ikdyž mi bylo všechno jasné. Vždy to úča včera říkala! No jo no! Tady vidíte rozdíl, když já sedím vzadu a Erik vepředu - hned je o něco chytřejší!

Sedla jsem si na schody a vytáhla jsem z kapsy mobil. Co se chystáš dělat? Řekl Erik a sedl si vedle mě na schody. Co asi? Chci zavolat Viki, aby přišla sem a zajdem někam ven, když teda škola není. Odpověděla jsem na Erikovu pitomou otázku. On jen přikývl a začal se koukat po naší zahradě. Já jsem na mobilu vytočila Vikiino číslo a stiskla tlačítko zeleného sluchátka. Mobil jsem dala k uchu a čekala až skončí otravné tůtání a uslyším Vikiin hlas. Nan? Copak potřebuješ? Po asi minutovém tůtání jsem uslyšela konečně Viki. No.. nezašla bys ke mě? Šli by jsme ven. Zeptala jsem se a čekala na odpověď. No.. víš... Začla se vymlouvat. Je tu se mnou i Erik! Dodala jsem a věděla jsem, že bude souhlasit, protože ho už nějakou dobu tajně miluje. OK, budu tam! Pá! Řekla rychle a zavěsila. Věděla jsem, že to bude fungovat.

Tak co teda? Zeptal se Erik, když jsem mobil schovala zpátky do kapsy. Jo, už jde. Odpověděla jsem a schovala si ruce do kapes, protože mi začali mrznout. Ovál se studený podzimní vítr a já si musela chytit čepici, aby mi neuletěla. S Erikem jsme na schodech čekali nejmíň 5 minut a nikdo z nás za tu celou dobu nic neřekl. Prostě jsme jen beze slova seděli a dívali se před sebe. Po chvíli se můj pohled upřel na osobu přicházející po naší příjezdové cestě. Samozřejmě to nemohl být nikdo jiný než Viki.

Oba dva jsme rázem byli na nohách. Dost mě studěl zadek, jak jsem celou dobu seděla na schodech, ikdyž jsem měla kabát. Co asi musel říkat Erik, který měl jenom džíny a mikinu? Viki k nám zatím došla pohodovou chůzí. Ještě mezi tím, než za námi došla se stihla zaháknout kabelkou o nás stromek, který máme hned u chodníku. Kruci! Zavískla a mezitím soukala kabelku z větvičku stromku. Ty stromy by jste měli dát někam jinam! Řekla, když se konečně dostala ze stromku ven.

Já to mamce taky říkala! Řekla jsem, když byla úplně u nás. Zastavila se kousek ode mě a tajně pokukovala do Erikovi. Jinak, jak se vlastně máš? Zeptala se, aby zahnala ticho, které tu vládlo. Jo, super. Ale štve mě Erik! Ani mi nemoh říct, že škola dnes není! Začala jsem tam házet rukama a Erik se mi jenom smál. Velice směšné. Dobrý no! Zasmála se Viki. A něco lepšího není? Zeptala se ještě Viki a nahodila roztomilý úsměv. Začala jsem přemýšlet, co by na tomhle dni mohlo být dobré. Když jsou jen samé špatné zprávy a to už teď ráno. No.. asi jen to, že nejdeme do školy. Níc víc. Řekla jsem a dala oči v sloup. Tak to joo! Zahihňala se Viki a pořád se nepřestala koukat po Erikovi.

Chvíli jsme tam tak ještě stáli beze slova. Nechali jsme vítr aby si pohrával s našimi vlasy a také oblečením. Jde poznat, že končí léto a začíná barevný podzim. Je mi docela líto, že už se nebudeme moct s Viki opalovat a dělat blbiny v bazéně. Ale podzim je přece taky krásný! Je barevný, všude je plno listí, atmosféry! Ikdyž ten vítr mi dost vadí. Pořád mi vlasy rozfoukává do obličeje a já se ani nemůžu soustředit. Ikdyž vlastně není na co se soustředit. Tak kam teda půjdeme? Prohodí Viki asi po dvou minutovém tichu. My dva s Erikem se na sebe podíváme a pokrčíme rameny. Nevím. Řekneme s Erikem souhlasně a oba se přitom zasmějeme. Znám dobrý místo, kam by jsme mohli jít! Řekla a přitom se šibalsky usmála.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

○ Líbil se Vám tento díl?
○ Co asi Viki vymyslí?
○ Bude s tím Nan a Erik souhlasit?














1) Super
2)káva a dortik
3)urcite