
Další dílek! ;) Vím, že je to pořád nudné, ale budu se snažit, aby se to krapet rozjelo! U Simíků je teď ve 3. díle pátek a až budou mít víkend slibuju, že se to rozjede! :D

Když už jsem byla u dveří prudce jsem tedy dveře rozrazila, jak jsem si to plánovala, chystající se jí říct tu řeč, ale slova mě hned přešla. To, co jsem v jejím pokoji viděla mi doslova vyrazilo dech.

Moje děsně sladká a děsně hodná sestřička se tam muchlala, co muchala, š**ala! S Davidem. Ano. To je ten kluk, kterej se mi tak děsně líbí. Alison si to samozřejmě užívala a byla jsem dost překvapená tím, že si mě ani jeden z nich nevšiml. Oba dva si spokojeně pokračovali v ... tom, co dělali. Už vím, co to Alison vydávala za skřeky a ještě teď to šlo víc slyšet. Myslela jsem, že z toho jejího pisklavýho jekotu ohluchnu. Proto jsem zakřičela.

Ááááá! Zařvala jsem z plných plic, jak jen to šlo. Řev se mi doslova vydral z hrdla a já ještě sebou cukla, že jsem málem zakopla o svou vlastní nohu. Oni dva si mě už evidentně všimli, protože Alison vydala ze sebe taky dost silný jekot a oba dva na mě ještě civěli. Alison dost vylekaně a naštvaně a David vylekaně a taky překvapeně. David ví, že se mi už nějakou dobu líbí, tak proto byl tak moc překvapen. Já jsem se na to dívat dál nemohla, jak ho tam Alison ..., však vy víte co, a prostě jsem z toho pokoje utekla a silně práskla dveřmi. Je mi jedno, co si teď o mě oba dva budou myslet, ale co jiného jsem měla udělat? Zůstat stát na místě s otevřenou pusou a dívat se na ně?

Vicky i Erik určitě museli slyšet, ten jekot u Alison v pokoji, protože v jejich pohledu bylo zděšení, ale taky špetka zábavy. Nevěděla, jsem vůbec, co jim mám na to říct. Říct jim, že se tam teď Alison š**á s Davidem? No to asi ne. Tak jsem prostě něco plácla.
Nedělejte, že nevíte, o co teď jde! Vydala jsem ze sebe docela zvláštním hlasem, trošku smutným, a pokřivila jedno obočí. Oba dva jsem si pozorně prohlížela, čekajíc na jejich odpověď. Podívali se na sebe a pokrčili rameny. Co? Zeptal se Erik a čekal, až řeknu, co se u Alison stalo.
Musela jsem jim to prostě říct! Alison tam prostě šuk**a Davida! Stačí? Řekla jsem naštvaně a obešla jsem je velkým obloukem. Aha.. To jsem...Nedořekla Vicky, protože jsem ji přerušila.
Měli by jste už jít! Křikla jsem na ně a sesunula se na sedačku. Viděla jsem, jak Vicky chtěla ještě něco říct, ale já jsem po ní hodila takový pohled, že si to rozmyslela. Erik jí chytl za loket a táhl ji ven ze dveří. Bez jakýchkoli slov prostě za sebou zavřeli dveře a odešli.

Pořádně jsem se uvelebila na sedačce a pozorovala svůj pokoj. Možná jsem to přehnala s tím, jak jsem na Erika a Vicky křičela. Oni za to přeci nemohli. Musím se jim nějak omluvit, ikdyž nevím jak. Teď moc v kontaktu nebudeme a omluvit se přes mobil - to není zrovna nejlepší nápad, jak jí říct, že jsem udělala chybu. Na icq to taky není nejlepší nápad.
Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak se těm dvoum omluvit, ale vůbec mě nic nenapadalo. Nebo spíš nebyla žádná možnost. Ve škole jsme se nemohli vidět - je víkend, k nám asi už nepřijdou, žádné párty a... Počkat! David má mít přece párty! No.. jen nevím, jestli je dobrý na ni jít po tom incidentu u Alison v pokoji. Ale... jít tam musím. Je jasné, že Vicky a Erik tam budou, říkali to. Takže tam půjdu i přes to, co se stalo.

Jenže z mého přemýšlení mě vyrušilo blonďaté monstrum, které náhle vtrhlo do pokoje a silně za sebou prásklo dveřmi. Byla to Alison. Stála přede mnou jen ve spodním prádle, ruce měla zkřížené na prsou a svým naštvaným obličejem se snažila dívat někam jinam, jen ne na mě.
Co chceš? Prskla jsem na ni, ikdyž jsem moc dobře věděla, co chce. O, co jiného se v tuto chvíli mohlo jednat, než o to, co se před chvílí stalo v jejím pokoji.
Blondýny si odprskla a zadívala se nenávistným pohledem na mě. Ty se ještě ptáš co se stalo? Řekla a spustila zkřížené ruce a natáhla je za sebe. Ty si jen tak vtrhneš do mýho pokoje, když tam mám ... ehm.. návštěvu a děláš jako by nic? Říkala a přitom chodila po pokoji a rukama házela kolem sebe. David kvůli tobě odešel! Ale víš co? Mě je to jedno! Mohla bych tě zabít, ale bylo by to zbytečný! Ale.. ještě jednou se to stane a uvidíš! Křikla na mě jak na psa a s hlasitým "Prásk" odešla. Tu histerku jsem radši už ani neřešila.

Pomalu se blížil večer a venku se už taky setmělo. Rozpustila jsem si vlasy a lehla si do postele. Jednu ruku jsem si dala za hlavu a druhou položila na břicho. Dívala jsem se nahoru na strop a pořád přemýšlela o Davidovi a taky o Erikovi a Vicky. Před Davidem jsem se dost ztrapnila a u Vicky a Erika jsem si to pořádně zkazila. Nevěděla jsem co dělat, pořád jsem na to myslela, ikdyž jsem nechtěla. Nechtěla jsem na nic z toho myslet. Jen, při pomyšlení na to, co se dneska stalo je mi do breku. Ale já to dělat nebudu. Nebudu brečet. Silně jsem zkousla zuby a držela je tak pevně, jen abych nebrečela.

Jenže, jak jsem pořád nad tím vším přemýšlela, jsem z toho začala být unavená. Pomalu se mi začali zavírat oči a já usínala. Cítila jsem, jak mi hlava padá na stranu a moje ruka mi zklouzává z břicha dolů. Najednou jsem na všechno zapomněla. Nemyslela jsem vůbec na nic, usínala jsem a čekala jen na to, až doopravdy usnu.
Jenže v tom pořádně nahlas někdo zazvonil na dveře. Prudce jsem sebou trhla, posadila se a začala se dívat kolem sebe, jak kdyby se mi zdál nějaký hrozný sen. Dech se mi zrychlil, jak kdybych uběhla nejmíň 3 kolečka kolem hřiště.

Unaveně jsem vstala z postele a pomalu se šourala ke schodům. Schody jsem zdolala tak tak, div, že jsem nespadla. Podlaha byla nepříjemně studená a já začala proklínat sama sebe, že nenosím žádný teplý papuče. Taky jsem nechápala, kdo by mohl takhle na večer jak šílenej zvonit u nás doma. Zvonil skoro každých pár vteřin. Chtěla jsem oznámit, že už jdu, ale přecijenom jsem nevěděla, kdo se za dveřmi ukrývá, tak jsem radši zůstala zticha.

Když jsem došla ke dveřím přepadl mě strach. Bála jsem se, že je to nějaký zloděj, který nás chce vykrást nebo co hůř - úchyl. Naštěstí máme dobré dveře, v kterých jsou místa, kde je sklo, takže jde přes ně vidět. Ale jak kdy jsou dobré. Není moc dobrý, když na vás lidi čučej skrz to sklo a právě jsem se bála, že se to stane i teď. Ale ten venku, poznala jsem, že je to muž, jen tak stál a klepal si nohou. Podle postavy jsem ho nepoznala, nikdy jsem ho neviděla. Je možné, že ho znám, ale těžko říct. Do obličeje mu nevidím a přes sklo se dívat nebudu. Co kdyby to byl náhodou ten zloděj a viděl by, že je někdo doma a třeba by mě i zabil.

Rychle jsem na tuto myšlenku zapomněla a utřela si spocené ruce do tepláků, chystajíc se otevřít. Moje ruce mírně chytili kliku a chtěli otevřít, jenže najednou začal ten muž venku začal mírně do dveří bušit. Já jsem se lekla a moje ruka zase spadla dolů ke stehnům. Jsem dost bojácná a proto jsem neotevřela. Srdce mi bušilo a já jsem myslela, že tam každou chvílí sebou křápnu. Opravdu jsem se dost bála. Ten muž venku měl dost trpělivosti a jen tak se nevzdal.

Nohy se mi strachem podlomili a já začala padat. Naštěstí máme v chodbě takovou malou stoličku, takže jsem nespadla na zem. Doufajíc, že spadnu na zem jsem překvapením skoro přestala dýchat. Byla jsem ráda, že jsem nespadla na zem, takže jsem tím pádem zapomněla i na toho chlápka venku. No tak! Patricie otevři! Zakřičel najednou ten týpek venku a já si vzpomněla, proč jsem vlastně málem spadla. Můj strach mě rázem hned přešel, když jsem v jeho hlase poznala....
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

○ Líbil se Vám díl?
○ Kdo je ten muž, co stojí za dveřmi?














Máš nejlepší komksy i Monuš je má supeer\!