close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Zajímá tě něco o mě a blogu? Ptej se zde!
Máš problém? Navštiv poradnu!


!World Of The Sims Stories!
www.wots-stories.blog.cz

Adminka je opět aktivní!

Čím více ohlasů bude na komiks Only Hope, tím dříve začnu dopisovat ostatní komiksy :)

[4.díl] - A jde se na to!

23. ledna 2012 v 16:36 | WorldOfSims Team |  Komiks Only Hope




Nohy se mi strachem podlomili a já začala padat. Naštěstí máme v chodbě takovou malou stoličku, takže jsem nespadla na zem. Doufajíc, že spadnu na zem jsem překvapením skoro přestala dýchat. Byla jsem ráda, že jsem nespadla na zem, takže jsem tím pádem zapomněla i na toho chlápka venku. No tak! Patricie otevři! Zakřičel najednou ten týpek venku a já si vzpomněla, proč jsem vlastně málem spadla. Můj strach mě rázem hned přešel, když jsem v jeho hlase poznala Raphaela - máminýho přítele.

Naštvaně jsem otevřela dveře a nepříjemným pohledem jsem si ho prohlížela. Slizkej jako vždycky. Co chceš? Křikla jsem na něj a rukou jsem chytla dveře, chystajíc mu je zavřít přímo před nosem.

On se jen slastně zasmál. Je doma tvoje maminka? Zeptal se mě jako nějakýho malýho děcka a udělal něco, co připomínalo úsměv.

Ne. Řekla jsem. Není. Nevěděla jsem, co tady dělá tak pozdě večer a upřímně mi to bylo i jedno.

Aha, škoda. Sklopil hlavu dolů a dělal jako, že je mu to strašně líto. Že jí potřeboval oznámit něco důležitý, ikdyž vlastně za ní přišel jen z jednoho důvodu a to aby s ní mohl strávit noc.

Hmm... Zabručela jsem, protože mě to bylo úplně jedno, jestli je z toho smutnej nebo ne, jen jsem chtěla spát.

A nemohl bych jít dál? Zeptal se a udělal na mě široký úsměv. Tak tohle mě zaskočilo. Upřeně jsem se na něj podívala a dívala se mu do očí, jestli to opravdu myslí vážně nebo si jen dělá srandu.

Zbláznil ses? Jdi domů! Křikla jsem na něj a zavřela mu dveře před nosem. Vím, jaký by měl plány, kdyby tu byl jen se mnou. Taky si dovolil moc. Tohle řeknu mamce! Už mě ten její "přítel" leze na nervy! Je mi jedno, jak moc ho miuje, ale já prostě nechci už vůbec vidět!

Celá ospalá a taky naštvaná jsem se vydala do pokoje a sedla si na postel. Zase mi do hlavy vlítlo to s Davidem a taky Vicky a Erikem. Nevím, proč na to neustále myslím. Myslet na to nechci, ale prostě to nejde. Něco ve mě pořád chce, abych na to začala myslet, ikdyž já říkám "Ne!". Musím to prostě nějak vyřešit, takhle nemůžu žít! Neustále cítím pocit viny. Snad se to na té zítřejší párty nějak vyřeší a s Vicky a Erikem se budeme nadále kamarádit.

Jenže dál už jsem nestihla nad ničím přemýšlet, protože jsem sebou práskla o postel a usnula.




Ráno - nebo spíš odpoledne jsem se probudila. Jenže jsem nevěděla, že je odpoledne, tak jsem ještě v klidu ležela. Zachvíli mi zapípali hodinky a já se tedy hned podívala, kolik je. Když jsem zjistila, že jsou už 3 hodiny odpoledne, doslova jsem z postele vyletěla přímo dolů do kuchyně. Bláznila jsem kvůli tomu, že dneska je přece ta párty u Davida a já ji nesmím prošvihnout. Ale už se asi tak stane, protože jak vidím, nestíhám. Teda zatím. Musím si pospíšit, což jsem zvědavá, jak udělám, protože mě ještě čeká tolik na udělání. Například nějaký účes, make-up, oblečení... Toho je!

Když jsem konečně "doletěla" do kuchyně, prudce jsem otevřela ledničku a vyhrabala z ní mléko. Potom jsem ještě z linky vzala misku a taky cornflakes. Měla jsem hlad a přece na párty nebudu trpět hlady. Jak to znám z minule budou tam maximálně chipsy a taky něco k pití - což nebude asi nic jiného než alkohol.
Do misky jsem nasypala trochu cornflakes, abych to taky snědla, a pak do nich nalila mléko. Všechno jsem potom zpátky schovala a misku jsem si položila na stůl. Rychle jsem všechno snědla a pak jsem se ještě napila trochu mléka.

Z kuchyně jsem zaběhla až nahoru, kde se nacházela koupelna. Vběhla jsem dovnitř a napustila si vanu, do které jsem ještě nalila pěnu. Mezitím jsem se vysoukávala z oblečení, které jsem házela na koš. Když jsem byla nahá rychle jsem skočila do vody, jenže to jsem asi neměla dělat. Vodu jsem si napustila docela dost horkou, takže jsem se hned spálila. Jau! Zavískla jsem a tak rychle jsem z vody vylezla, že jsem málem spadla.
Půlku vody jsem vypustila a napustila si trochu studené. Voda už nebyla tak horká, tak jsem do ní vlezla. Jenže mám prostě takový zvyk, že vždycky když si napustím teplejší vodu prostě v ní zůstanu. A tak se to stalo i teď. Ve vodě jsem málem zůstala, kdyby mě neprodudila studená kapka, která právě kápla z kohoutku. Kruci já to nestihnu! Začala jsem panikařit a vylízala z vody. Vodu jsem vypustila a mezitím jsem se utírala. Když jsem byla dostatečně suchá oblíkla jsem se a utíkala do pokoje.

Když jsem doběhla do pokoje, hned jsem se koukla na hodiny. Bylo teprve půl čtvrté, takže jsem plašila úplně zbytečně. Do pěti to všechno stihnu. Řekla jsem si sama pro sebe a vytáhla jsem ze šuplíku notebook. Položila jsem ho na zem a zapla ho. Mezitím jsem se na zemi uvelebila a opřela se o postel. Když konečně Windows naběhl, zapla jsem icq a zase čekala než se vše načte. Přihlásila jsem se a hned zkoumala, kdo je online. Pro moje štěstí byla online Katty, moje kámoška. Umí dělat skvělý účesy a make up, tak mě napadlo, jestli by nemohla přijít.

NanSmileGirl:
Ahoj Katty :) Nechtěla bys ke mě přijít? Vím, že umíš dělat skvělý účesy, tak jestli bys mi jeden nemohla udělat a potom by jsme mohli jít na párty? Co na to říkáš? ;)

KattyS:
Ahoj :) Jasně že příjdu! :) Tak dobře už letím :) Pá ;)

Byla to teda rychlovka a během vteřiny se odhlásila.

Já jsem si mezitím lenošila na gauči, ale netrvalo ani tři minutky a Katty už zvonila u dveří. Je otevřeno! Doslova jsem zařvala z pokoje.

Katty ke mě hned přicupitala a objala mě. Ahoj Nan! Pískla mi do ucha. Ahoj. Pozdrav jsem ji oplatila a pustila ji z objetí.

Moc ti děkuju že jsi přišla! Poděkovala jsem jí a mile se na ni usmála. Ále za málo! Stejně jsem neměla co dělat, účes už mám udělanej a na tu párty jdu taky, takže co. Řekla mi a mávla rukou. Já jsem se na ni jen usmála.

Tak jdem na to? Zeptala se a já přikývla.

Vzala židli, přisunula ji k zrcadlu a dala mi pokyn, abych si sedla. Zavřela jsem oči a docela se i bála toho, co na hlavě budu mít.

Hotovo! Oznámila mi Katty během chvilky. Už? Podivila jsem se sama pro sebe a rychle otevřela oči. Moc se mi to líbilo vypadalo to krásně.

Chtěla jsem ji pochválit, jak se jí to povedlo, ale ona mě přerušila. Ještě líčení. Řekla a už se ke mě hnala s očníma stínama, leskem na rty a tím dalším. Zase během chvilky jsem vypadala úplně jinak - vůbec bych se nepoznala.

Wow! Je to skvělý! Pochválila jsem jí a rukou jsem si projížděla po tváři a vlasech, jestli jsem to doopravdy já. A teď zbývá jen oblečení. Dodala a táhle mě ke skříni.

Dlouho se ve skříni prohrabovala a podle jejího výrazu, nemohla nic najít. Máš tu vůbec nějaký oblečení na párty? Zeptala se a odvrátila hlavu od hromady oblečení naskládaných na sobě.

Dlouho jsem přemýšlela, než jsem odpověděla. No..něco by se tam najít mělo. Řekla jsem potichu a dál ji pozorovala. Vlastně ani nevím, jestli se tam doopravdy něco takovýho najde.

Po dlouhé době něco našla tak mi to házelo do ruk, až jsem je měla skoro plný. To co mi dala jsem si hned začala oblíkat. Podle toho, do čeho mě a sebe oblíkla má opravdu vkus. Vypadala jsme sexy a taky bláznivě. Super!

Když jsme byli se vším hotové, sešli jsme po schodech dolů a vstoupili do večerní zimy. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, brát si tričko s krátkým rukávem a sukni. Po celém těle jsem měla husí kůži a drkotali mi zuby. Katty to ale nevadilo, protože po celou dobu měla na tváři blažený úsměv.

Nevadí ti, že mám tvoje oblečení? Zeptala se po několika minutovém tichu a pořád se dívala na svoje (moje) ochozené tenisky, jak s každým krokem mírně zaklapou nebo zašustí v listí.

Nevadí. Proč by mělo? Ty jsi mi pomohla s účesem a líčením, tak já ti půjčím oblečení. Tak se to dělá, ne? Řekla jsem jí a taky se dívala na svoje boty, ale usmála jsem se.

Jo. Díky. Přikývla a na její tváři byla vidět radost. Radost, jakou má dítě, když dostane věc, kterou už nějakou dobu chtěl. A v Kattyině případě radost z nového přátelství. Ne, že by jsme se spolu nebavili, ale určitě se naše kamarádství o kousek dál posunulo a možná bude časem moje dobrá kamarádka.

Tolik jsem nad tím vším přemýšlela, že kdyby mi to Katty neřekla, ani bych si nevšimla, že už jsme v lese, kde se tato párty koná. Musím říct, že jsem z toho měla docela i strach. Nikdy jsem nechodila do lesa večer. Maximálně odpoledne a to s mámou a tátou, když ještě byli spolu, na houby. Ale tam to nebylo tolik strašidelné jako tady. Nebylo tu tak bezpečné. Každou chvílí na vás mohlo něco skočit a nedopadli by jste dobře.

Katty se nevzdávala a spokojeně šla dál. Hele Katty.. mám z toho docela strach. Přiznala jsem a zkousla si spodní ret.

Katty se na mě nechápavě podívala. Z čeho prosímtě? Co se ti tu může stát? Neboj, bude to dobrý, zachvíli tam budeme. Řekla Katty, která se ještě předtím stihla zeptat ve škole, kde to přesně bude. Zatímco já jsem seděla v lavici a jedla svoji svačinu.

Jenže les jakoby se pořád a pořád prodlužoval. Šli jsme už asi 5 minut a stále jsme neviděli náznak toho, že by se tu někde konala párty. Nikde žádné světlo ani zvuk. Proto jsme obě začali panikařit. Dokonce i Katty, která byla ještě před pár minutami v klidu.

V nedalekém křoví zašustili listy a mi jsme trhli hlavami směrem k němu. Copak copak? Co tu děláte, kočičky? Řekl jakýsi klučičí hlas v křoví a mnou projela vlna strachu. Začala jsem nervózně polykat a přešlapovat z nohy na nohu. Bála jsem se.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

○ Líbil se Vám díl?
○ Kdo se schovává v křoví?
○ Stane se jim něco?
○ Najdou nakonec místo, kde se koná párty?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Ze dne 25.7. 2012. :)♥
Zatím nejvyšší návštěvnost na blogu.