Zajímá tě něco o mě a blogu? Ptej se zde!
Máš problém? Navštiv poradnu!


!World Of The Sims Stories!
www.wots-stories.blog.cz

Adminka je opět aktivní!

Čím více ohlasů bude na komiks Only Hope, tím dříve začnu dopisovat ostatní komiksy :)

[6.díl] - Nepozitivní pozitivum

29. ledna 2012 v 19:51 | SimGirl |  Komiks Only Hope



Byla jsem stále unavená z té dlouhé cesty lesem. Nohy mě boleli, ale nebylo si kam sednout. Měla jsem hlad, ale byli tu jen košíčky. Měla jsem žízeň, ale byl tu jen alkohol. Bylo to hrozný. Tak moc jsem doufala, že se ten večírek vydaří, ale místo toho tady budu trpět.
Když jsem došla ke stolu s "občerstvením" už už jsem si chtěla dát košíček, už jsem se na něj natahovala, ale v tom mi kdosi zaklepal na rameno. Ruku jsem teda opět spustila k tělu a koukla se na toho dotyčného.
Když jsem se otočila, hodně mě to překvapilo. Přede mnou totiž stála Vicky s nejistým pohledem. Jak já ji ráda viděla. Nejradši bych jí co nejvíc objala a omluvila se jí, jenže vypadala, že mi chce něco důležitého říct, tak jsem jí nechala.

Ahoj. Řekla nejistě a potáhla si své tričko. Byla stejně nejistá jako já. Nevypadala vůbec naštvaně, spíš jako kdyby ona udělala chybu.

Ahoj. Obětovala jsem jí pozdrav a udělala na ni široký úsměv, aby věděla, že ji ráda vidím.
Vicky mi úsměv ale neobětovala. Spíš vypadala hodně zamyšleně a pořád se dívala na své boty, na mě vůbec.
Vicky se přestala dívat na svoje boty a upřela pohled na mě. Už nevypadala tolik nejistě, spíš jako někdo, kdo se chce usmířit po nějaké hádce. Čekala jsem, až to zebe vymáčkne, ale pořád nic.

Tak co jsi mi chtěla říct? Už jsem prostě nemohla dál čekat. Vicky se jen pořád dívala sem a tam a mě to už prostě nebavilo.

Podívala se na mě pohledem, jako by mi řekla nějaké tajemství. No.. jedná se o to, co se stalo u vás.. já.. Začala koktat, protože vůbec nevěděla, jak to říct.
Zase vypadala hodně nejistě. Chtěla mi to říct, ale nemohla. Nešlo jí to. Bylo to pro ní těžký, tak jsem to udělala za ní. Ona vlastně ani za to nemohla, takže se neměla za co omlouvat.

Nic neříkej! Ty se nemáš za co omlouvat, ale já jo. Chovala jsem se nejen k tobě hnusně a ani jeden z vás za to přece nemohl. Tak teda PROMIŇ. Omluvila jsem se a přátelsky jsem se na ni usmála.

Tentokrát mi Vicky úsměv obětovala a silně mě objala. Je to opravdu kamarádka, kterou bych nechtěla ztratit a je jenom dobře, že jsem na tuhle párty šla.

Koukla jsem směrem ke stolu, kde se hrál poker a hned jsem zahlédla i Erika se zamyšleným výrazem.

Pojď hrát s náma! Řekla mi Vicky a široce se usmála. Nevím, jestli to byl zrovna dobrý nápad, protože přeci jenom peníze s sebou nemám.

Ale já nemám peníze! Řekla jsem a nakrčila nos. Moc ráda bych hrála, protože už nějakou dobu jsem to nedělala, ale byl tu problém s penězi.

My ale nehrajem o peníze. Řekla mi Vicky a už mě táhla ke stolu. Zastavila jsem se těsně před ním a prohlédla si zamyšleného Erika. Až když jsem zakašlala, tak si mě všiml. Nevypadal zrovna šťastně, tak jsem mu řekla to slůvko, které před chvilou Vicky. Promiň.

Posadila jsem se na židli naproti Erikovi a čekala, co řekne. Podíval se na mě přátelským pohledem a řekl, že je to v pohodě, že mě chápe. Opravdu jsem už nelitovala toho, že jsem tady.

Hrajem? Zeptala se Katty, která míchala karty a přitom se dívala na všechny z nás, jestli jsme připraveni.

A není trochu divný hrát bez peněz? Zeptala jsem se zvědavě a pokřivila obočí. Opravdu bylo divný hrát poker bez peněz, ale co no. Ne, že bych ho chtěla hrát s penězi, protože ani žádný nemám, ale je to trochu divný.

Když je nikdo nemá, tak co nám zbývá?! Řekl Erik a zasmál se. A celý stůl s ním, i já. Bylo docela divný, že Erik by s sebou neměl žádné peníze, když pokaždé je má u sebe nebo jich pár nosí po kapsách. Ale spíš řekl, že je nemá, než aby o ně přišel.

Bez jakýchkoli dalších slov jsme začli hrát. Řeknu vám, že už jsem si moc nepamatovala, jak se to hraje. Někdy mi musela Vicky poradit, protože je to už nejmíň 5 nebo 6 let, kdy jsem to naposledy hrála. A za tu dobu si to až tak dobře nepamatuju.
No, teda moc dobře se mi nevedlo. Kdyby se teda hrálo o peníze, tak budu už někde hoodně v mínusu.

Tak hele, tohle mi fakt nejde a ani mě to nebaví. Řekla jsem, když mě to opravdu unavovalo. Nebylo to kvůli tomu, že jsem věčně prohrávala, ale prostě tyhle hry mě nebavili.

Tak OK! Jdem se teda něčeho napít. Řekla Vicky a odžduchla všechny své žetony do prostředka stolu. S vrzáním židle vstala a šla ke stolu, kde se válelo pivo.

Když jsme všichni k ní došli, dala každému do ruky vychlazené pivo. Pivo mi nevadilo, spíš víno ano. Není to tak dlouho, kdy jsem se posledně napila vína a můžu říct, že mi opravdu nechutná. Z piva jsem si lahodně usrkla a pila dál. Moc jsem toho ale zatím vypitýho neměla. Za to Vicky měla už půlku pryč. Myslím, že to s ní dnes nedopadne dobře.

Hele Vic! Měla bys brzdit! Řekla jsem jí a ukázala jí rozdíl mezi mojí flaškou a její. Vicky to ale absolutně nezajímalo a pivo pila dál jako by to byla normální voda.

Ale! Je to jenom pivo! Nic mi to neudělá! Řekla úplně v pohodě a srkala zbytky piva, které se blížili pomalu ke konci.

Když měla pivo vypitý, sladce ho odhodila na stůl a vytáhla ze své kapsy krabičku cigaret. Jednu cigaretu si vytáhla a zapálila si ji. Pomalu natáhla a když vyfukovala zaklonila hlavu a zavřela oči. Vicky si to očividně užívala a s ničím neměla problém. Lehce se opřela o stůl a sledovala každý kout tady.

Protože pivo už jsem nechtěla, byla jsem dost přepitá, tak mě napadla docela šílená věc. Na mě teda byla docela dost šílená.

Hele, nedala bys mi taky? Zeptala jsem se Vicky a ukázala na cigaretu kterou tiskla mezi ukazováčkem a prostředníčkem.

Vicky se na mě podívala docela debilně, protože jsem nikdy kouřit nechtěla a taky jsem to nikdy nezkoušela. No..no OK! Na! Ale přesto mi podala z krabičky jednu cigaretu.

Dala jsem si cigaretu do pusy a čekala, až mi ji Vicky zapálí. Když mi ji zapálila vzala jsem si ji do ruky a natáhla. Hned jsem začala kašlat, protože jsem to ještě nikdy nezkoušela. Vicky se mi začala smát a bouchat mě do zad. Mě to ale bylo prd platný. Cigaretu jsem upustila z ruky a tak tak mi málem spadla na nohu. Zadupala jsem jí a ještě do ní kopla, protože jsem ji vůbec nechtěla mít na očích. Pořád mě děsně škrábalo v krku a nešlo to zastavit.

Viki se zatvářila nejistě, ale úsměv jí z tváře nezmizel. Vicky udělala to samé, co já před chvílí s cigaretou a vzala do ruky skleničku vína.

Napij se. Řekla a podala mi víno. Jak už jsem řekla víno jsem nikdy neměla v oblibě a to se nikdy nezmění. Nechtěla jsem se toho svinstva napít.

Ale já nechci. Dej mi pivo. Řekla jsem a ani na chvíli jsem nepřestala kašlat. Pořád mě to škrábalo v krku a nešlo přestat. Potřebovala jsem se něčeho napít.

Pivo už asi není. Víno je na to lepší, taky jsem to poprvý zapíjela vínem. Řekla mi, ale v jejích očích šlo poznat, že neříká pravdu. Spíš to říkala jen proto, že mi chtěla pomoct, abych přestala kašlat.

Skleničku jsem pevně uchopila do rukou a poprvé si srkla. Hned jsem se zašklebila, ale v krku mě začalo škrábat ještě víc tak jsem tu sklínku celou vypila i přes velkou nechuť.

Vicky se přátelsky usmála. No vidíš. Řekla a mrkla na mě. Jenže já jsem vůbec v pohodě nebyla. Když jsem položila skleničku na stůl začala se mi totálně motat hlava a já se musela opřít o stůl, abych nespadla.

Jsi v pohodě? Zeptala se Vicky, když viděla v jakém stavu jsem. Vykulila oči a pevně mi chytla za ruku, abych nespadla. Jenže mě se začali trochu podlamovat kolena.

Vicky mě silně chytla za žebra a postavila mě na nohy. Rázem se mi udělala tak špatně, ale naštěstí se mi nemotala hlava.

Musím na záchod. Řekla jsem a utíkala ke dveřím s nápisem WC.

Záchody nebyli rozdělené na dámské a pánské, tak jsem se bála, jestli tam někdo nebude. Rychle jsem vběhla na záchod, kde byl příjemný vánek a hned se mi udělalo líp. Opřela jsem se o studenou zeď a zavřela oči. Pomalu jsem vdechovala studený vítr, který profukoval otevřeným malým okýnkem u stropu. Pořádně jsem se nadechla nosem a hluboce vydýchla pusou. Už mi bylo líp a hlava se mi motala jen trochu. Pustila jsem kohoutek a do rukou si napustila vodu, kterou jsem si šplíchla na obličej. Cítila jsem se líp.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem, že to byla Vicky, ale když se ozval mužský hlas hned mě ta myšlenka přešla. Můžu dál? Ozval se...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

○ Líbil se Vám díl?
○ Kdo vejde na záchod?
○ Jak si myslíte že bude večírek probíhat?
○ A jak večírek skončí? Dobře nebo špatně?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | Web | 30. ledna 2012 v 14:41 | Reagovat

Ano líbí se mi moc
David
Myslím že david žekne nan že se jí líbí
dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Ze dne 25.7. 2012. :)♥
Zatím nejvyšší návštěvnost na blogu.