close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Zajímá tě něco o mě a blogu? Ptej se zde!
Máš problém? Navštiv poradnu!


!World Of The Sims Stories!
www.wots-stories.blog.cz

Adminka je opět aktivní!

Čím více ohlasů bude na komiks Only Hope, tím dříve začnu dopisovat ostatní komiksy :)

[1.díl] - Výlet do města

12. února 2012 v 21:53 | SimGirl |  Komiks Street




Venku svítilo slunce, bylo odpoledne a já se jen válela na gauči a nudně přepínala programy na televizi. Ani v sobotu nemůžou dávat nějaké normální filmy! Projela jsem už programy o vaření, romantice, dokonce i o vraždách a tak dále, ale pořád tam nebylo nic pro mě. Tak jsem to teda vzdala. Položila jsem ovladač na malý stoleček, který mám pod televizí a sedla si. Protáhla jsem si stuhlá záda od ležení a pomalu vstala na nohy.


Řekla jsem si, že se půjdu někam projít. Asi nejspíš do města. O víkendu tam moc lidí nebude, takže tam bude aspoň chvilu klid a nebudu zalezlá doma. Kdo by taky byl zalezlej doma, když je venku 30 nad nulou? Přeci se nebudu jen tak válet na gauči a sledovat nudné pořady, které právě běží v televizi.


Šla jsem do chodby a hned zamířila k věšáku, pod kterým mám všechny své kabelky, boty a taky deštník. Vzala jsem si hned první kabelku, která mi padla do ruky. Když jsem tak projížděla ty programy zkoukla jsem i počasí, ve kterém jakýsi chlápek říkal, že by mělo k večeru pršet. Moc jsem tomu teda nevěřila, ale pro jistotu jsem si vzala malinký deštník, protože ten velký by se mi do kabelky nevešel.


Kabelku jsem si hodila přes rameno a šla k venkovním dveřím. Z malého stolku, kolem kterého jsem šla jsem sebrala klíče a taky mobil. Pro jistotu jsem ještě zavřela všechna okna, kdyby se náhodou ta předpověď vyplnila. No může to být pravda. Už od rána je venku dost sucho.
Na rohožce vedle dveří jsem si obula boty, které teď nosím ven a pomalu sevřela kliku v ruce.


Když jsem vyšla ven hned mě ozářilo silné slunce a já hned přivřela oči. Pro jistotu jsem se ještě otočila na druhou stranu, aby mi to nevadilo. Dveře jsem zavřela a za sebou zamkla. Byla jsem připravená jít, ale můj zrak se zastavil na autě, které stálo přímo přede mnou s dalšími spousty krabic.


A u toho auta stál Thomas (kluk, který bydlí naproti mě a už nějakou dobu se mi líbí) a jeho přítelkyně Sophie, což je teda pěkná fiflena. Thomas vypadal dost zamyšleně a hleděl na spousty krabic, které stáli za jeho autem. Sophie byla naopak nějaká podrážděná a zase se jí něco nelíbilo. Ničeho si nevšímala než své nové manikúry.


Sophie: Ježiš..! Tak to je snad jasný, ne? Nejdřív pojedem na nákupy a pak zařídíme tu ložnici! Já totiž nemůžu propásnout ty 50% slevy, víš? .... No tak slyšíš mě? Haloo?

Začala tam zase řvát tím svým pisklavým hlasem a znělo to jako pískání od myši.


Thomase to ani nijak nezajímalo. Dál vypadal zamyšleně.

Thomas: Bože Sophie! To nemůžeš být ani minutu zticha? No jo no.. tak pojedeme na ty tvoje slavný nákupy, ale jsem zvědavej, kde pak budeš večer spát.

Řval naštvaně Thomas, ale přitom jeho obličej zůstal stále v klidu.

Sophie: Ale ložnice počká! Nákupy ne! To zas zase všechny čúzy vyberou! No mě je to jedno! Pak tu klidně budu chodit nahá, když ti to tak nebude vadit!

Thomas jen zakroutil hlavou.


Thomas: Máš tu v krabicích kupy oblečení! Zásob máš dost, tak proč potřebuješ další?
Sophie: No co kdyby náhodou by mi to bylo malý?
Thomas: Furt držíš diety, tak jak můžeš ztloustnout?
Sophie: No to je pravda, ale.. ale.. na ty nákupy stejnak pojedem!
Thomas: No jo no.. když jinak nedáš!

Zakroutil očima a podíval se přímo mým směrem a hned se mu na tváři objevil úsměv.


Thomas: Ahoj Debbie! :)
Debbie: Ahoj! :)
Thomas se jen usmál a hlavou mi pokynul, abych za ním přišla. Já s úsměvem rychle běžela za ním. Už dlouho mě neoslovil, takže jsem se docela bála, že plknu něco, čeho budu později litovat.


Debbie: Kampak jedete?

Zeptala jsem se, ikdyž jsem to věděla, ale nevěděla jsem co říct, tak jsem řekla tohle.

Thomas: No.. na nákupy. Vůbec se netěším, ale Sophie prahne, takže nezbývá nic jinýho.
Debbie: Hh.. Tak to se nemáš!
Thomas: No jo no..

Začali jsme se oba smát a byli jsme tak blízko u sebe, až na nás Sophie závistivě koukala. Jen záviď ty mrcho! Pomyslela jsem si a dál si to užívala na účet Sophie.


Thomas: Tak už asi půjdu...Nebo.. nebo víš co?
Debbie: Hm..?
Thomas: Nechtěla by jsi jet s náma? :)
To už Sophie nevydržela a hned se do našeho rozhovoru vmísila.

Sophie: Ale Tome! Vždyť přeci spěcháme! Musíme potom ještě dodělat ložnici a ona by nás jen zdržovala!
Thomas: Zmlkni Sophie!
Sophie: ... (zmlkla)
Debbie: Promiň, ale já na takový nákupy moc nejsem. Oblečení mám dost a až budu něco potřebovat, tak si zajdu.


Debbie: Jinak díky za zeptání.

Řekla jsem, rozloučila se s Thomasem a odešla.

Sophie: Co tě to napadlo ptát se jí na to? Hm?
Thomas: Ježiš už buď zticha! A pokud chceš jet na ty nákupy tak sedej do auta!

Slyšela jsem ještě za zádama.


Potom jsem ale zašla za roh a už byl konečně klid od pisklavýho hlasu Sophie. Je to opravdu hrozná nána a divím se, že Thomas s ní vůbec vydrží. Vlastně ani nevím, proč někdo jako je Thomas chodí s někým jako je ona. Vůbec se k sobě nehodí. Thomas je v pohodě kluk, zatímco ona je otravná, vtíravá a panovačná mrcha. Ale přece se jim nebudu míchat do vztahu. S tím já už nic neudělám. S Thomasem jsme jenom kamarádi a to už se nezmění. A naše kamarádství nezničí ani ta proradná zmije.


Po chvíli jsem za sebou uslyšela zvuk auta, ale radši jsem se ani neotáčela. Věděla jsem moc dobře, že je to Thomas. Když jel kolem mě malinko jsem otočila hlavu směrem k němu. Thomas na mě zakroutil očima a zasmál se. Já se tomu zasmála taky. Chápala jsem ho, jak Sophie dokáže být otravná. Když Sophie viděla, že se na Toma usmívám. Hned se narovnala tak, aby mi zacláněla ve výhledu na něj a dělala strašně vážnou. Já jen zakroutila hlavou nad její inteligencí.


Za chvilku už jsem stála u budovy, u které jsem chtěla. Byl to Mc Donald. Menší verze McDonaldu, který se nachází na kraji města. Ale hamburgery a všechno ostatní tu chutnají úplně stejně, takže radši chodím sem, než někam na kraj města, kde je to úplně stejné, jen trochu větší.


Pomalu jsem šla ke dveřím a ještě před tím jsem se koukla na lavičku, na které seděl onen známý klaun. Hned jsem si vzpomněla na to, jak jsem se u něj jako malá vždycky s rodiči fotila. A protože jsme tam chodili každý víkend, tak jsem měla asi nejmíň 30 fotek. Kdybych trochu doma pátrala určitě bych to album našla.
Ale dost keců, jdeme se radši pořádně najíst, protože už mám hlad a z toho strašného horka venku mi pěkně vyschlo v krku.


Když jsem vešla dovnitř, ozval se zvonek, že někdo přišel a všichni hned otočili hlavy směrem ke mně. Právě toto vždycky nesnáším, když někam vejdu. Všechny oči se upírají jen na vás a probodávají vás pohledem.

Debbie: Dobrý den. Prosila bych jeden hamburger s hranolkama a velkou colou, prosím.

Řekla jsem, když jsem došla k pokladně a začala vytahovat peníze z kabelky.


Ta ženská si to hned namačkala a pak se smíchem podívala na mě.

Debbie: Děje se něco?

Zeptala jsem se pro jistotu.

Ženská: Bože Debbie! Proč mi jako vykáš? To mě snad nepoznáváš?

A v tom mi to došlo. Vždy je to......

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

○ Líbil se Vám tento díl?
○ Líbí se Vám komiks?
○ Budete ho číst?
○ Kdo je ta žena za pokladnou?
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 thesims1233 thesims1233 | Web | 12. června 2013 v 21:50 | Reagovat

1.ano libil se mi dil a moc
2.jo libil se mi komix doufam ze bude hodne dilu
3.jo budu ho cist
4.kamaradka? Asi ..... :-D

2 nekdo ... nekdo ... | 12. června 2013 v 21:53 | Reagovat

1.ano libil se mi dil a moc
2.jo libil se mi komix
3.jo budu ho cist
4.kamaradka :-)

3 Muffa Muffa | 30. července 2013 v 15:27 | Reagovat

○ Líbil se Vám tento díl? moc:)
○ Líbí se Vám komiks? zatím jo:)
○ Budete ho číst? jj:)
○ Kdo je ta žena za pokladnou? kamoška asi:D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Ze dne 25.7. 2012. :)♥
Zatím nejvyšší návštěvnost na blogu.