
Mám pro vás slibovaný díl, který tu neměl být, ale překvapili jste mě včerejší návštěvností (61 a 36x přečtený článek), takže dnes! ;)


Ke mně zase přišel Thomas.
Thomas: No.. jsme na tom špatně.. Hodiny se už blížej skoro k večeru a my ani nemáme ještě zařízenou ložnici.
Debbie: No.. tak to mi je líto..
Thomas: No.. a víš.. já se chtěl na něco zeptat.
Debbie: Zase? Né dělám si srandu. Co potřebuješ?
Thomas: Chtěl jsem se zeptat, jestli by jsme dneska nemohli u tebe přespat, když máš volný pokoj na víc.
Sophie: COŽE? TO SI DĚLÁŠ SRANDU? JÁ K NÍ ROZHODNĚ SPÁT NEPŮJDU!
Thomas: Tak budeš spát venku!
Thomas: Tak budeš spát venku!
Dneska je opravdu den plný překvapení...
Debbie: No tak jo.

Ikdyž jsem moc nebyla ráda s přítomností Sophie, ale Thomas byl poloviční kamarád, takže jsem přikývla. Řekla jsem jim, ať mě teda následujou. Odemkla jsem a potom otevřela venkovní dveře a klíče položila zpátky na stůl, kde jsem je předtím vzala. Thomas šel za mnou s velkým úsměvem, za to Sophie byla napučená jak malý dítě. Nevšímala jsem si jí, ale pokud tohle bude dělat za celou dobu, co tu bude, tak jí opravdu nechám spát venku na ulici.

Dovedla jsem je až do obýváku. Sophie celou cestu dělala jen: "Ts!", když se podívala na jakýkoliv kus nábytku. Měla jsem chuť jí něčím švihnout po hlavě a vyhodit ji ven.
Debbie: Tady si zatím můžete sednout, než příjdu.
Řekla jsem a ukázala rukou na sedačku. Oba si automaticky sedli a Sophie si hned vzala do ruky ovladač a zapla televizi, aniž by se mě vůbec zeptala.
Nevšímala jsem si jí a šla do chodby.

Když jsem došla do chodby položila jsem si tašku zpět k věšáku a šla se pro jistotu podívat do zrcadla, jestli se mi z toho jak jsem byla zpocená náhodou nerozmazal make-up. Všechno bylo v pohodě kromě očních stínů, které šli tak tak vidět, takže jsem to hned musela napravit. Já věděla, že se mi nějaký make-up schovaný v malé skříňce v chodbě bude hodit.

Byla jsem připravená a ready, že Thomase okamžitě zaujmu, jenže hned, jak jsem přišla se už na něm ta trapka válela a vypadalo to, jako by ho každou chvílí chtěla sezřat.
Debbie: Ehm.. ehm..
Zakašlala jsem a čekala na jejich reakci.

Debbie: No... snad vás ve VAŠEM domě neruším!
Řekla jsem to naschvál, aby se ta kráva od něj konečně odlepila, protože i na moji přítomnost na něm furt byla nalepená jako nějaká pijavice.
Thomase moje přítomnost zaskočila a Sophie hned od sebe odtrhl, ale ona furt nic. Pořád si ho držela kolem krku a pusinkovala ho na tvář a já jsem jí byla ukradená. Podle mě to teda rozhodně dělala naschvál, protože už mě viděla, jak po něm pokukuju a proto mě chce ještě víc naštvat a je v jeho blízkosti.

Sophie už to štvalo, jak se furt ozývám tak naštvaně stala a hodila na mě nenávistný pohled.
Sophie: Ale jo. Uhádlas to - otravuješ a to dost.
Debbie: Aha.. tak to promiňte. (ironicky)
Sophie: A mohla by jsi někdy klepat ne? A teď nás už nech osamotě!
Debbie: Takže za 1. Nevím na co mám klepat, když do obýváku dveře nemám, to mám jako klepat na zeď nebo co? Za 2. Je to pořád můj dům, takže když jsi tu, budeš dodržovat jistá pravidla. A za 3. Ne, osamotě vás nenechám, protože teď chci být v obýváku! Díky.

Sophie: Pche! Jasně, zrovna teď!
Debbie: Jo zrovna teď a myslím si, že na tom mám právo!
Sophie: Ale zkus mi balit mýho Tomáška a uvidíš!
Debbie: Myslíš že o něj mám zájem?
Tohle jsem říkala opravdu nerada, ačkoliv jsem byla do něj blázen. A vypadala to trochu, jako by i Tom svěsil hlavu.
Sophie: Tak já jdu teda na záchod. Tedy, pokud mám právo.
Debbie: Právo sice nemáš, ale jak tě znám udělala bys louži uprostřed obýváku, což bych nerada, tak můžeš jít.
Ona jen namyšleně zakroutila hlavou ve smyslu: Ts! a prošla kolem mě jako nějaká primadona.

Když Sophie odešla, šla jsem si sednout k Thomasovi. Sledoval fotbal - no jo no, chlapi.
Debbie: Ty máš rád fotbal? To jsem nevěděla. (zalhala jsem - tohle je asi jasný, že máš rád fotbal)
Thomas: To asi každý.
Debbie: No já například ne.
Thomas: Jsi taky holka.
Debbie: A v tom je rozdíl?
Thomas: No většinou jo. JOO DO TOHOO!
Zničehonic tam začal řvát jako nějakej blázen jen kvůli jednomu gólu.

Bylo to už skoro 10 minut a Sophie furt nikde. Začala jsem mít obavy, že něco udělala a pak radši zdrhla, tak jsem si řekla, že se na ni půjdu podívat.
Debbie: Hele Tome, jdu se podívat, kde je Sophie, jo?
Řekla jsem, aniž by mě poslouchal. Byl do toho fotbalu zazřenej, jak já nevím co.

Když jsem vešla, čekal mě nemalý šok. Myslela jsem, že tam sebou šlehnu. Pohled na to onu věc nebyl nijak hezký a příjemný. Spíš naopak.
Seděla tam totiž na záchodě Sophie a úplně nahá! Jakej inteligent chodí na záchod nahej? Nevydala jsem ze sebe jedinou hlásku a vyděšeně se na ni dívala, jako když dítěti pustíte porno! (=D)

Debbie: Áááááááááááááááááá!
Vydala jsem teprve ze sebu zvuk. Nebylo to ale naštěstí, až tak hlasité, aby to zaslech Thomas.
Vůbec nikdy jsem netušila, že by se mi stalo něco tak strašnýho a ještě ke všemu V MÝM DOMĚ!!! Byla jsem zhrozená tím pohledem na ni. A navíc šokovaná, co vůbec dělá.

Sophie se rychle oblíkla a vlítla na mě.
Sophie: Jako co si myslíš, že tu děláš?
Debbie: No snad bydlím, né?
Sophie: Ale co jako lezeš do koupelny, když tam jsem zrovna já?
Debbie: Řekni mi, co normální člověk dělá na záchodě přes čtvrt hodiny. Teda pokud nemáš nějaký problémy, což .. asi ne.
Sophie: Pf.
Já se jen zasmála. Prostě tomu všemu.. Co tu jako vůbec Sophie dělala...

Sophie: Čemu se směješ?
Debbie: Zajímalo by mě, cos to tu dělala!
Sophie: Asi jsi viděla sama ne?
Debbie: To ti jako Thomas nedá nebo co?
Sophie: (sklopí zrak) .... Ne..
Debbie: Počkat.. to ses jako doopravdy v mé koupelně a na mým záchodě prst-
Sophie: TY NÁNO! Buď zticha nebo to Thomas uslyší!!
Já nevěděla co říct. Jen jsem tam tak stál a nevěřícně vrtěla hlavou. A teď dovol ráda bych si umyla ruce - to mi řekla a už mě hnala pryč z koupelny.

Když jsem přišla zpátky do obýváku, Thomas se už nedíval na fotbal nýbrž na nějakou komedii. Přisedla jsem si k němu beze slova. Potají jsem držela smích, kvůli Sophie, ale měla jsem chuť jí ale vyrvat vlasy, protože teď budu muset kvůli ní vydezinfikovat celou koupelnu.
Thomas: Co se tam dělo? Slyšel jsem křik.
Debbie: Ále.. to jen.. ehm.. byl tam velkej pavouk.
Thomas: A proč Sophie nezavolala?
Debbie: No.. ona ho neviděla. Zrovna se prs...teda.. zkoumala v zrcadle a jak jsem přišla, tak si ho všimla.
Thomas: Jo aha.
Kruci! Už jsem málem řekla to, co jsem nechtěla. Pravdu. To, co Sophie skutečně dělala v koupelně.

Chtěla jsem mu říct, co dělala v té koupelně, určitě by se tomu společně zasmál se mnou, jenže v tom do obýváku vstoupila zrovna ta osoba, o které se mluvilo. Sophie. Vypadala celkem v pohodě, jako by se vůbec nic nestalo. Kráčela stejně ladně jako předtím, když jsme se pohádali kvůli tomu cucání na sedačce. Myslím, že dnes bude asi den plný hádek. Vypadá to tak zatím.

Najednou se zastavila a opřela se o knihovnu.
Sophie: Mám hlad. Nemáte něco k jídlu?
Debbie: Ale copak? Unavila ses šaháním na pavouka? :D (to sem prostě říct musela)
Thomas: Co?
Debbie: Histerčila, když toho pavouka viděla víš? :D
Sophie: J-já s-se jen lekla. A co bude teda na oběd?
Debbie: Nevím nic není, ale budu asi vařit makaróny.
Sophie: Dobře, mě makaróny nechutnaj a navíc držím dietu, takže mě bys teda mohla udělat ovocný salát.
A řekla to takovým způsobem, že nemám na vybranou.

Já jen zakroutila hlavou.
Debbie: A nechceš k tomu náhodou aji udělat dortíček?
Sophie: No.. to nemusíš. Jak jsem řekla. Držím dietu a tohle si nemůžu dovolit.
Debbie: A to si snad myslíš, že bych tu extra kvůli tobě něco vařila?
Sophie: Já si myslím, že jo. Vždyť už pro mě extra vaříš salátek.
Já to radši ani už neřešila a odešla do kuchyně.

Z linky jsem vytáhla prkýnko a z ledničky potřebné suroviny na makaróny. Když bylo vše hotové, dala jsem to do misky a směs zamíchala. Po té jsem to uvařila na sporáku. Cítila jem se za dnešek tolik unavená a ještě mi bylo takové horko, že jsem musela odejít někam jinam dál od sporáku, protože právě u něj bylo největší horko a to nepočítám okna, skrz které pronikaly dovnitř ostré sluneční paprsky. Z linky jsem si vzala ještě skleničku studeného mléka, protože jsem zrovna doma neměla džus, abych se mohla trochu osvěžit.

Samozřejmě, že když jsem doběhla do kuchyně moje makaróny už byli spálený. Vzdychla jsem a předělala je do misky. To se zase najím. To je jen kvůli tomu slunku. Začínám litovat toho, že už není zima, což moc často neříkám.
Pro paní nádhernou jsem samozřejmě ještě musela udělat ovocnej salát skrz její slavnou dietu. Byla jsem otrávená jako neměcký okurky, ale co jinýho mi zbývalo? Zase by tu na mě řvala jako co si to dovoluju a o to já opravdu nestojím. Jsem už naštvaná až až.

Dokrajovala jsem poslední kousek melounu, když v tom jsem za sebou uslyšela pronikavý klapot vysokých podpatků. Dělala jsem, jako bych nevěděla, že tu někdo je, ikdyž jsem moc dobře věděla, že za mnou stojí ta kráva.
Sophie: Ehm..ehm..
Debbie: ..... Moc dobře vím, že jsi tady tak na sebe nemusíš upozorňovat!
Sophie: Hh.. chytré! Chtěla jsem ti jen připomenout, abys nezapomněla dát do toho salátu citronovou šťávu.
Tak tohle mě teda ještě víc namýchlo. Jako by toho už nebylo dost. Ta nánička mě opravdu naštvala. Nevydržela jsem to už dusit v sobě tak jem na ni vyjela.


○ Líbil se Vám díl?
○ Připadá vám Sophie taky otravná?
○ Co si myslíte o tom icidentu na záchodě? :D















Ahoj, na mým blogu je soutěž na seriály a filmy..:).. Tak se jinač kukni..:).. Sisi ( odsisiblog.blog.cz )