close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Zajímá tě něco o mě a blogu? Ptej se zde!
Máš problém? Navštiv poradnu!


!World Of The Sims Stories!
www.wots-stories.blog.cz

Adminka je opět aktivní!

Čím více ohlasů bude na komiks Only Hope, tím dříve začnu dopisovat ostatní komiksy :)

4. díl - Mám už všeho dost!

29. února 2012 v 19:53 | SimGirl |  Komiks Street

Po trochu delší době je tu další díl Street, tak snad se bude líbit. ;)



Tak tohle mě teda ještě víc namýchlo. Jako by toho už nebylo dost. Ta nánička mě opravdu naštvala. Nevydržela jsem to už dusit v sobě tak jem na ni vyjela.

Musela jsem ten vztek všechen ze sebe už konečně dostat.
Debbie: Krucinál! Ty náničko, co si o sobě sakra vůbec myslíš?
Sophie: No nic moc.. Chtěla bych se stát herečkou.
Debbie: Jak velkej mozek máš? Herečkou bys být mohla a hrála bys tam nějakou krávu.
Sophie: Jako že bych hrála zvíře?
Debbie: Nevím, proč to teď všechno tak hraješ a děláš ze sebe blbou?
Sophie: Protože tak se nejlépe vyhneš hádce.
Dělala mi to naschvál, abych byla ještě více naštvaná, než jsem.

Ale já se jen tak nedám. Obzvlášť od někoho tak blbýho jako je ona.
Debbie: A to ti musel říct kdo, abys to věděla?
Sophie: Přišla jsem na to sama. Když má někdo dobré myšlení, tak příjde na vše.
Debbie: A to tím myslíš sebe? Dovol abych se zasmála.
Sophie: Nevím, proč mě furt musíš shazovat.
Debbie: Proč? Protože ty furt shazuješ druhé a teď si tu přede mnou hraješ na neviňátko, aby si ten tvůj přítel nemyslel o tobě bůhví co!
Konečně! Konečně jsem jí řekla něco takovýho!


Sophie se na mě nechápavě zamračila.

Sophie: To není pravda!
Debbie: Je to pravda! Ale taková, kterou ty si nikdy nepřiznáš!

Zůstala tam stát beze slova. Dostala jsem jí!
V tom tam přišel Thomas.

Thomas: Co se tu děje? Proč se hádáte?
Debbie: Ale nic..

Řekla jsem a šla dochystat jídlo.


Když bylo vše hotové, začla jsem ho podávat. Ale samozřejmě, že jsem donesla jen Thomasovi. Přece se ještě nebudu namáhat nosit jídlo právě jí.

Sophie: A kde mám jídlo já?
Debbie: Na lince.

Odsekla jsem a šla jíst své jídlo.


Sophie naštvaně šla k lince pro své jídlo a já si spokojeně libovala nad Sophie. Měla jsem takovou radost, že jsem jí konečně pořádně natřela a naštvala ji. Byla tak rozzuřená, že by raději spala venku, než tady v mém domě. Ještě před spaním ji určitě řeknu jednu hezkou pohádku na dobrou noc, aby se bála. Ona totiž na tohle všechno strašně věří a pak se děsně bojí. Ještě večer si na ni pořádně smlsnu.


Když jsme všichni dojedli, vstali jsme ze židlí a stoupli si.

Sophie: Jdu do auta. Pro taštičku s make-upem a nějaký to pyžamo na spaní. Thomasi, dej mi klíče.
Thomas: No jo no.

Řekl a podal jí klíče. Já mezitím uklízela všechny misky a talíře ze stolu. Thomas jen stál a sledoval mě.


Najednou se od ucha k uchu usmál.

Thomas: Můžu ti pomoct?
Debbie: N-no klidně. J-jak chceš.

Byla jsem z jeho pozornosti unešená, hlavně když jsme tu byli osamotě bez Sophie.


Thomas teda začal uklízet talíře do myčky. Udělal vše za mě. Tak jsem teda jen stála a sledovala jak uklízí. Je dost zajímavý, když muži uklízejí. Je to poprvé, co vidím kluka uklízet. Táta se nepočítá.


Když teda Thomas udělal všechnu práci za mě, tak jsem z linky vytáhla houbu, na kterou jsem dala Cif a začala utírat linku.

Thomas: Udělal bych to za tebe. Stačilo říct.
Debbie: Ale né. Je to můj dům a já se o něj musím starat.

Thomas se jen pousmál a pozoroval mě.


Když jsem linku dotřela šla jsem za Tomem.

Debbie: Moc díky za pomoc.
Thomas: Ale né není za co. Jsme kámoši a ti si pomáhej né?

Řekl a chystal se mě obejmout. Já se jen rozplívala a myslela že každou chvíli spadnu na zem.


Když mě objímal nechtěla jsem ho ani pustit. Jeho objetí bylo tak krásný. Vůbec bych ho nepustila, kdyby nás nevyrušil klapot podpatků a pisklavý hlásek. Samozřejmě koho jiného než Sophie.

Naschvál dupala, jak kdyby měla ty podpatky zapíchnout do podlahy a samozřejmě.. zakašlala.

Sophie: Ehm..ehm.. snad neruším.
Řekla jsem si, že bych si do ní zase rýpla.

Debbie: Ale né, nerušíš a teď už můžeš jít.
Thomas: Debbie! (šeptem)
Debbie: Co?

A to už se ke mě Sophie doslova hnala.


Vypadala jako rozzuřený drak, který bude zachvíli chrlit oheň.

Sophie: Ty blbko! Vypadni od něj na míle daleko! Je to můj muž!
Debbie: Za 1. blbá nejsem mám vysokou, za 2. tak to abych už šla, co? a za 3. muž?
Sophie: Ježiš nepočítej mi tu! Matematika mi nikdy nešla!
Debbie: Neumíš počítat do tří?

Byla červená jako rak. Vypadalo to jako kdyby mi každou chvílí chtěla vytrhat vlasy.

Sophie: Ježiš to je jedno! Prostě jdi!
Debbie: Kam domů?
Sophie: Jo!!!
Debbie: Jsem doma a ty tu nejsi vítaná!

To už Sophie neměla slov. Prskala tam jako kdyby snědla chili.


Řekla jsem si, že už ji nechám být a nechám si to na příště. Například, jak jsem řekla - na večer. Nebyla jsem ale tolik šťastná z toho, že jsem vyhrála nad Sophie. Byla jsem i smutná z toho, že u Thomase prostě tu šanci nemám. Tam kde je Thomas je i Sophie, která se do všeho plete a Thomase mi samozřejmě nenechá.


Zašla jsem do svého pokoje, kde můžu být jen sama a nikdo jiný tu bez dovolení být nemůže. Nikoho tu teď nepustím. Nechci se s nikým právě teď vybavovat.

Hned jak jsem vešla jsem ucítila vůni nových látek na šaty a hned jsem měla na tváři úsměv. Návrhářství byl odjakživa můj koníček a co teprve šití! Zatím nejsem módní návrhářkou, šiju jenom na zakázky, ale do budoucna je to určitě můj sen!


Zašla jsem k látkám, které mám teprve od včerejška a jedna samotná látka mě přišla na několik tisíc. Byly to velmi kvalitní látky a musela jsem koupit ty nejdražší, protože budu šít na zakázku jedny šaty, které musí být bez chyby a z kvalitních látek. Za ty šaty si taky budu účtovat vysokou cenu, přece ji to nedám například za 1 000! Na to může zapomenout! Tak kvalitní látky..

Řekla jsem si, že bych mohla došít chňapku, kterou po mně chce jedna stará paní. Mám teď čas a jsem tu sama, takže je to vhodná chvíle. Ze šuplíku pod stolem jsem vytáhla kousek látky, na který jsem si nakreslila obrys chňapky a začala šít. To je za tento týden asi to nejlehčí na práci, protože většina po mě chtěla například ušít moderní svetřík, sukni, letní šaty a tak dále.
Bylo toho všeho na mě moc. Nebavilo mě už ani šití, takže jsem kousek nedošité látky hodila zase zpátky do šuplíku.


Tenhle život je opravdu na nic! Nic se mi nedaří! Začala jsem si říkat sama pro sebe, aby mě náhodou zespoda neslyšeli a začala brečet.

Neměla jsem v podstatě nic. Práci, za kterou skoro vůbec nedostávám, neměla jsem ani Thomase, kterého jsem tak strašně chtěla. Rodiče v Anglii. Prostě nic. Měla jsem jen dům, který platím jen tak tak.


Sedla jsem si vedle stolu a opřela se o studenou zeď. Všechny staré vzpomínky se mi hned vrátili. Vzpomínky, které jsem nikdy nechtěla mít před očima a na které jsem už nechtěla nikdy myslet. Ale zase byly tu, aby mě srazily dolů. A taky že srazili.

Brečela jsem jako malé dítě a byla bezmocná. Kdyby teď sem přišel nějaký masový vrah a pokoušel se mě zabít, tak se nechám zabít. Protože ani nevím, co se teď kolem mě děje a vše je mi ukradené.


Po nějaký tý době jsem se konečně donutila vstát a podívat se, jak jsem na tom s make-upem. Nebrečela jsem málo, abych ho měla nějak v pohodě, takže se bojím, abych nevypadala jako klaun. Přecijenom jsem si ještě odpoledne na oči patlala několik vrstev řasenky.


Když jsem došla k zrcadlu a podívala se na svůj stav, myslela jsem, že to se mnou práskne. Vypadala jsem opravdu jako klaun. Nechtělo se mi tu patlanici pod mýma očima odmalovávat, tak jsem zkusila normálně rukou. Ruce sice byly celé černé od řasenky, ale oči už byly skoro čisté. Sice to nešlo tak hladce, jak jsem myslela, ale tak aspoň nějak.

Ještě jsem nebyla ani hotová s úpravou, pořád jsem vypadala jako po mrtvici, když v tom někdo zaklepal na dveře. Byla jsem připravená ho odpálkovat, ať je to kdo chce, ale když se ozval ten Thomasův sladký hlásek, jestli může dál, vyměkla jsem. Nemohla jsem ho tam nechat stát a řekla, že jo. Po chvilce přišel úplně v pohodě do mého pokoje a začal si ho prohlížet.

Thomas: Máš to tu hezký.
Debbie: Díky.

Bála jsem se, aby nezamířil k mému pracovnímu stolku, protože tam všude mám své amatérské návrhy.


Samozřejmě, že zamířil rovnou k nim.

Thomas: Woow! Ty jsi návrhářka?
Debbie: Ne, zatím ne. Je to jen můj sen. Zatím jen šiju na zakázky.
Thomas: Aha. Ale i to je dobrý. A jak koukám, jsi nadaná.
Debbie: Vážně?
Thomas: Jo. Moc hezky kreslíš a ty návrhy mají fakt šťávu.
Debbie: Tak to děkuju.

Usmála jsem se a byla šťastná, že mi aspoň někdo pochválí mou práci.


Po chvílí koukání přišel ke mně. Já okamžitě ztuhla. Byly jsme tak blízko u sebe.

Thomas: J-já.. ti jen chtěl po-poděkovat.
Debbie: Za co?
Thomas: Že nás tu necháš přespat.
Debbie: Ale za málo.
Thomas: Vím, že je Sophie hrozná, ale.. přecijenom je to moje přítelkyně a já ji nechci zlomit srdce tím, že ji opustím. Víš, my.. máme v plánu se brát a nechci to nějak zkazit.

Tyhle slova mě tak zranili. Srdce mi málem puklo. Já tak doufala a ... a nic. Chtěla jsem se tam rozbrečet, ale to by nebyl zrovna nejlepší nápad.


Cítila jsem se tak podvedená, ikdyž jsem ani nevěděla proč. Té mrše jsem tak záviděla. Záviděla jsem jí, že má Thomase, ikdyž si ho ani při nejmenším nezaslouží! Nejednou jsem jen ucítila silné škubnutí za vlasy. Nemohl to být nikdo jiný, než...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!


○ Líbil se Vám díl?
○ Těšíte se na další?
○ Kdo Debbie zatáhl za vlasy?
○ Jak to dopadne s Thomasem?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monuš Monuš | Web | 6. března 2012 v 19:45 | Reagovat

○ Líbil se Vám díl? - Jasan!Jak ju Debbie setřela!! xD
○ Těšíte se na další? - Honém! Ať už je tady! =D
○ Kdo Debbie zatáhl za vlasy? - Asi Sophie
○ Jak to dopadne s Thomasem? - Nwm,ale nějaký háček se tam ještě jeden najde.....

2 adel-sims3 adel-sims3 | Web | 23. dubna 2012 v 19:51 | Reagovat

○ Líbil se Vám díl? - Jo
○ Těšíte se na další? - Jo
○ Kdo Debbie zatáhl za vlasy? - Sophie
○ Jak to dopadne s Thomasem? - Budou spolu chodit,

3 blondzka blondzka | 15. srpna 2012 v 0:48 | Reagovat

Prosím prosím další díl ! Ty tví komixi žeru ! Doporučím tě i kamarádkám.

4 SimGirl SimGirl | E-mail | Web | 15. srpna 2012 v 10:17 | Reagovat

[3]: Pokusím se :)

5 Em Em | 21. června 2013 v 13:09 | Reagovat

Pokracuj chci vedet co bude dal :D

6 Šárka Šárka | E-mail | 17. ledna 2014 v 19:54 | Reagovat

DALŠÍ DÍL DALŠÍ DÍL DALŠÍ DÍL DALŠÍ DÍL :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 fanda fanda | 5. března 2014 v 21:50 | Reagovat

:-D  pokracuj

8 Vaness Vaness | 22. července 2014 v 12:08 | Reagovat

pokračuj prosímmmmm :) :-D  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

9 Sisi Sisi | 14. září 2014 v 20:52 | Reagovat

Mam otazku: spravuje tenhle blog nekdo mebo ne?

10 trixie trixie | Web | 26. října 2014 v 13:23 | Reagovat

POKRAČUUUUJ!!!

11 já | 7. března 2015 v 14:10 | Reagovat

○Líbil se Vám díl? Jo.
○ Těšíte se na další? Jo.
○ Kdo Debbie zatáhl za vlasy? Sophie. Kdo jinej s tak opálenejma rukama by tam byl?
○ Jak to dopadne s Thomasem? Nakonecse na Sophie vybodne. Ale fakt až no konci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Ze dne 25.7. 2012. :)♥
Zatím nejvyšší návštěvnost na blogu.