31. března 2012 v 17:20 | SimGirl
|
1. díl k novému komiksu, tak doufám, že se vám bude aspoň líbit!! :)
Mé oči ozáří silné sluneční světlo a já je ještě více skrčím. Neodvážím se je otevřít. Ležím na něčem nepohodlném a tak tak vidím, že nademnou někdo na pohovce leží. Kvůli blonďáté hřívě v ní poznám Reginu. Křičí na mě, ale já ji dokážu jen tak tak vnímat.
Regina: Emily, vstávej! Je ráno a venku máme krásně teplo a svítí sluníčko! Co víc si přát! Dnes můžeme očekávat vysoké teploty bez deště, tak vyražte ven a celý den si hezky užijte!
Křičela na mě Regina a pčevykládala mi předpověď počasí, kterou si samozřejmě vymyslela ve své mysli. Já ale doufala, že její předpověď bude platit.
Znovu se pokusím otevřít oči, ale moje víčka jsou tak těžká, že to ani nejde. Chvíli mrkám a zkouším, jestli se mi je pokusí otevřít, ale po chvíli zkoušení mě to přestane bavit a já to vzdám. Vypadá to trochu, jako kdybych spala a dělala to naschvál, abych tím jednoho človíčka, který se právě válí na pohovce vytočila natolik, že zavrčí jako šelma a začne mi hustit zase několik informací.
Ještě před tím, než to udělá se ladně natáhne a protáhne si záda.
Regina: Zlato, nechci ti nic říkat, ale nevadí ti, že máš mamčino špinavý spodní prádlo?
Řekla to ze srandy, abych konečně rozlepila oči a vstala na vlastní nohy.
Já ale netušila, že si ze mě dělá srandu, proto jsem hbitě otevřela oči, mimochodem to teď šlo jako po másle, a rychle se podívala na svoje spodní prádlo. Ale hned, jak jsem jej uviděla, jsem zjistila, že mám svoje. Měla jsem sto chutí Regině vyškrábat oči kvůli tomu, že mě vzbudila. Řekla jsem si ale, že už asi vstanu, protože mě z té země bolelo celé tělo.
Posadila jsem se a můj pohled se upřel na nesnesitelně velký bordel, který ležel vedle dek, kterými byla pokryta zem. Zhrozila jsem se a hned po pohledu na alkohol jsem si teprve uvědomila, jak je mi špatně. Takže jsem se opila?
Emily: Né.. Regino! Nechceš mi říct, že...?
Regina: Ale bohužel ti to budu muset říct! Ano, opravdu jsme se opili!
Emily: Krucinál..! Jak jsem ti to mohla dovolit?
Začala jsem panikařit, protože já nikdy neměla alkohol ráda a abych pravdu řekla, nikdy jsem si jediného ani necucla. Tedy, až doteď. Při pohledu na všechny ty hnusné svinstva se mi žaludek dvakrát obrátil.
Hbitě jsem vstala na nohy a protáhla si tělo, které mě tak neskutečně bolelo z toho, jak jsem celou noc ležela na zemi. Regina byla samozřejmě v pohodě, protože ta byla asi celou noc na pohovce. Divila jsem se, že jí nebylo ani špatně?! No tak Regina začíná pomalu vymetat skoro každý večírek, tak jak se můžu divit? Má to už prostě natrénované, zatímco já začínám.
Najednou Regina vstala a začala uklízet všechen bordel z podlahy. Já jen na ni hleděla, jakože co tak najednou a taky že na to vůbec má chuť, protože já bych teď raději umřela. Byla jsem tak unavená, celý tělo mě bolelo - no hrůza!
Najednou se ale můj zrak upřel na hodiny, které právě ukazovali 7:40!!
Emily: Kruci, Regino. Nech to bejt, musíme do školy!
Regina: Cože? Ona je dnes škola? Ajo! Kruci!
Začla křičet Regina a odhodila věci, které sbírala, zpátky na zem.
Doběhla ke skříni a já ji následovala. Obě jsme se začali bleskurychle převlíkat do co nejvhodnějšího oblečení. Ještě jsme si nějak spravili vlasy a taky něco rychle udělali s naší náladou, aby nikdo nepoznal, že se u nás stala taková podívaná.
Seběhli jsme ze schodů a zachvíli se ocitli venku před vchodovými dveřmi přímo na rozžhaveném chodníku. Slunce pražilo, jako by už snad bylo léto a mě bylo čím dál víc špatně. Měla jsem sto chutí zůstat doma, ale už vidím mamku, jak se mě ptá, proč jsem nebyla ve škole, že jsem určitě pila, což taky jo..
Rozhodli jsme se společně s Reginou, že to vezmeme kolem bytovek, protože přes park by to bylo riskantní. To by jste se divili, kolik je tam po ránu ožralců a hlavně feťáků! Cesta přes bytovky byla sice delší, ale rozhodně to bylo lepší, než procházet parkem.
Regina se pořád zdržovala a věčně byla pozadu. Každou chvílí byla chuť na to, že jí tu nechám stále větší.
Emily: Kruci, pohni si! Nechci přijít hned první den po jarních prázkách pozdě!
Regina: No jo, dyť jdu!
Regině to bylo asi totálně jedno. Ikdyž jí určitě špatně nebylo, tak jako mě, byla pozadu, zatímco já tu trpěla, jak mi bylo špatně, ale šla jsem zase rychle.
Za chvíli jsme byli už na konci bytovek ale ke škole to byl ještě kus. Jediná cesta, ta nejkratší, byla přes park, ale tam jsem naprosto jít odmítala. Bála jsem se ale jediného a to, že to nabídne Regina, ale ta zas není tak blbá, aby jí napadlo jím Rájem feťáků.
Najednou se ale Regina zastavila a já se začala bát, že řekne "to".
Regina: Mám nápad..!
Emily: Eh.. J-jakej?
Regina: Vezmem to parkem. Bude to rychlejší.
No dobře. Tak jsem teda dost v prdeli. A né jen já. Teda obě, pokud tam někoho potkáme.
Zastavila jsem se taky a hodila na Reginu nesouhlasící pohled.
Emily: Zbláznila ses? Copak si už nepamatuješ na to co říkali v televizi?
Regina: Jo, vím. Že po ránu tam je nejvíc feťáků a.. blá blá blá. Koho to zajímá?
Emily: No, tak.. já tam určitě nejdu!
Ta holka se snad zbláznila?! Ještě před pár dny tam radši nechodila, protože věděla, co se tam děje a teď je jí to jedno? No jo, to chápu je asi pořád mírně podnapilá.
Regina: Dobře, tak si tu zůstaň, ale já jdu. Chci stihnout školu.
Řekla a šla pomalu směrem k parku.
Doběhla jsem si. Sice jsem do toho parku vůbec nechtěla, ale taky jsem chtěla stihnout školu. Ani bych ji nenechala tam jít samotnou. Měla bych o ni strach a kdyby se jí tam něco stalo, tak bych si to nemohla odpustit.
Když jsme se pomalu blížili za roh stromů, uslyšela jsem zakašlání. Lekla jsem se a bála se, že to bude nějaký ožralec nebo co hůř.. feťák?
Neřeš to. Zašeptala mi Regina a pomalu jsme zabočovali.
Jenže tohle se neřešit prostě nedalo. Bála jsem se, že nám někdo něco udělá.
Samozřejmě, když jsme za ten roh zašli, někdo tam byl. Leknutím jsem málem odskočila až do stromů, které byly za náma. Ale nic jsem radši nedělala, snažila jsem se i nehýbat. Bála jsem se, že je to feťák, což asi byl. Ale nedívala jsem se radši na něj.
Ale, když jsem na něj pohlédla nemohla jsem přestat. Byl tak.. tak.. pěkný. Ne! Víc než pěkný! Působil na mě tak strašidelně, až to bylo pěkné. Měl krásné hnědé vlasy, které měl rozcuchané do všech stran. Krásné hnědé oči, které se na slunci leskly.
Regina: Kruci, Emily. Měla jsi pravdu, že tu někdo bude. Měli by jsme pryč. Pojď.
Řekla mi a táhla mě za ruku, pryč odsud.
Jenže já se nenechala. Najednou jsem nechtěla jít pryč. Chtěla jsem tu stát a pozorovat ho.
Emily: Né, já nechci pryč. On je tak strašně hezkej a roztomilej.
Tu poslední větu jsem řekla trošku víc hlasitěji, než jsem chtěla a ten kluk se na mě podíval.
Když se na mě tak díval, zamrazilo mě v zádech. Uhla jsem pohledem a chtěla jsem s Reginou odejít, jenže..
Kluk: Ale, ale kočičky! To už odcházíte? Počkejte na mě!!
Teď mě zase dohnal strach. Přecijenom, jak šlo na něm poznat, vypadal jako feťák.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Těšíte se na další?
○ Stihnou to do školy včas?
○ Co je ten kluk zač a co jim bude chtít?
○ Líbil se Vám díl? - Moc!

○ Těšíte se na další? - Jasně!!
○ Stihnou to do školy včas? - Určitě příjdou pozdě
○ Co je ten kluk zač a co jim bude chtít? - Feťák, Liam. Nejspíš se mu Emily líbí.