

Učitel: A ty Kessie. S tebou si po hodině promluvím, protože jestli to takhle bude pokračovat dál, tak zavolám rodičům. Potřebuji si promluvit o tvých výsledcích ze zeměpisu. Nejsou zrovna nejlepší.
Já jsem raději mlčela. Nepotřebovala jsem komentovat všechno. Taky jsem byla docela smutná kvůli té pětce, protože tím jsem si prospěch ještě víc zhoršila. Jsem zvědavá, co na to řekne táta.

Ale i tak jsem na to všechno ani nereagovala a dál snila nad další půlkou dne, což bude hudebka. Tolik jsem se na to těšila a pořád na to myslela, že jsem ani neslyšela hlas učitele.
Učitel: Posloucháš mě vůbec? Nad čím teď sakra přemýšlíš?
Kessie: Eh..e- prosím?
Učitel: Neposloucháš mě? Jo tak ty takhle! Asi si zavolám tatínka do školy, že nedáváš ani pozor.
A kruci. Jestli to doopravdy udělá tak jsem v pytli. To by mi ještě zbývalo, aby ho zavolal. Sám má svých starostí dost a starat se ještě o ty moje?

Hodina tak jak začala taky rychle skončila a já musela podle učitelových slov jít za ním. Ještě si tam nějakou dobu něco psal, takže jsem musela jenom čekat a sledovat ho, jak nudně píše naše učivo, co jsme se teď učili.
Kessie: Ehm..ehm..
Zakašlala jsem na náznak toho, že by se na to vše mohl vykašlat a všímat si mě, protože bych ráda stihla aspoň kousek přestávky.

Poté, co jsem nenápadně zakašlala se na mě podíval a hned vstal.
Učitel: Tak Kessie. Jak už sis asi všimla, nevychází ti dobré známky a blížíš se k pětce. Nerad bych, aby jsi propadla, protože ty jsi jinak ve všem dobrá, jen ten zeměpis se ti jaksi nedaří.
Já jen stála a přikyvovala.
Učitel: Tak jak to uděláme? Tak si teda počkáme na ten pondělní test a uvidíme, jak to dopadne. Pokud špatně, tak si tě vyzkouším na celé učivo o Americe a tak se rozhodne. Jo? Tak teď už můžeš jít. Naschle.
Taky jsem se s ním rozlloučila a šla ke dveřím, kde na mě měla čekat Candice.

Hned jak jsem vyšla ze dveří tam Candice opravdu stála a hned se mě začala vyptávat.
Candice: Tak co? Co ti chtěl?
Kessie: Ále nic.. Jen kvůli těm známkám.
Candice: Aha... a jak se teda rozhodl?
Kessie: Počká si na pondělní test a uvidí jak to dopadne. Když špatně, tak si mě ještě vyzkouší a to rozhodne a pak zavolá tátu do školy. Fakt bomba.
Candice: Tak to ti teda nezávidím, no..
Kecali jsme tam už nějakou dobu, když najednou zazvonilo.

Oboum nám to došlo ale až po nějaké chvíli, takže jsme se rychle vydali do angličtiny.
Kessie: Kruci! To asi nestihnem!
Candice: Ale joo stihnem. Jsme hned ve druhým patře, prej jsme na kompech.
Kessie: Tak to je v poho.
Ale i tak jsme přidali na kroku, protože máme Vondráše, což je náš ředitel.

Hned, jak jsme přišli do učebny informatiky, tak jsme chtěli jít dozadu, kde jsou ty nejlepší počítače, protože tam učitel nevidí, co děláte. Jenže.. tam se museli nacpat ty tři krávy.
Candice: Tyvole, já jim du už něco říct. Dělaj to naschvál.
A hnala se k nim.
Kessie: Né, to je zbytečný. Nech je tam, kde jsou.
Věděla jsem, že kdyby jim teď Candice něco řekla, zas by jsme s něma měli kdejaký problémy, takže se do nich radši plíst nebudem.

Z ničehonic se Candice na obličeji objevil velký úsměv.
Candice: A jo! Máš pravdu půjdem radši tam.
Řekla a už se hnala k místu, kde seděl Harry. Samozřejmě, že místo vedle němu nechala mě. A teď jsem litovala toho, že jim Candice něco neřekla. Sedět vedle něj..! Budu nervózní jak prase.

Candice rychle zasedla, abych jí náhodou nevyhodila a pouštěla tam hned naší oblíbenou hru, kterou tam pořád hrajem. SSX 3.
Candice: Tohle místo je o hodně lepší, že jo?
Kessie: Po téhle hodině tě naprosto zabiju!!
Zařvala jsem na ní a bylo taky možný, že to slyšela polovina třídy.

Rychle jsem si taky zapla SSX 3 a byla více nakloněná k Candice, než uz Harryho.
Candice: Co jsi na mě tak nalepená? Posuň se trochu.
Kessie: N-né..!
Jenže to mě Candice už žduchla směrem k němu, tak že jsem do něj narazila.
Kessie: Oh..promiň.
Harry: To je v pohodě.
Usmál se na mě a já se hned začala červenat, proto jsem se odebrala ke svému počítači.

Najednou ve třídě nastalo ticho, takže to byl asi náznak toho, že vešel "Vondrášek" :D A byla to pravda. Pozdravil nás a hned si zasedl ke svému počítači, který má hned vepředu.

Zbytek hodiny dopadl dobře, protože jsme měli volnou hodinu. Potom následovala matika, ve které máme zase třídního, takže to bylo peklo. Jako naschvál jsme ještě psali test, kterej asi nedopadne moc dobře, no uvidím.

Po hodině matiky následovala výtvarka. To máme zase třídního, takže taky to nebylo nic dobrýho. Ale já ráda kreslím, takže to dopadlo i docela v pohodě, dalo by se říct.
Měli jsme nakreslit nějaký obrázek na téma fantasy, takže jsem zkusila nakreslit nějakýho draka a kolem něj takový ty různý víly, pokud víte, jak to myslím.

Další hodinu jsem strávila zase na počítačích, protože jsme měli informatiku. Seděli jsme s Candice na tom samém místě jako v angličtine a Harry, přestože sedí v informatice jinde si sedl vedle mě! No já to zas nechci nějak dramatizovat, že mě miluje nebo co, to není pravda, ale proč by si sedal vedle mě? Určitě chce být jen kamarád nic víc. Nebo ani to né.

Po informatice jsme s Candice chvíli stáli na chodbě a domlouvali se, jak to teda bude s dnešní hudebkou.
Candice: Ty jdeš dneska na tu hudebku?
Kessie: No jasně, ty ne?
Candice: Právě, že nemůžu..
Kessie: Jakto?
Candice: Matka chce po mě, abych do té doby, než příjde vytřela barák.
Kessie: Aha, tak nic. To neva. Tak příště.

Candice: Tak dobře, tak se měj.
Kessie: Tak se měj.
Řekla mi Candice a objala mě na rozloučenou a potom šla domů.

Když Candice odešla, já jsem šla k šedým dveřím, což byli dveře, které vedli do učebny hudebky. Jen tak aby jste věděli, hudebka není hodina - je to kroužek, proto tam Candice nemusela jít.

Když jsem vešla do místnosti viděla jsem tam už tři známé tváře, které jsou tady každou hodinu. Ta blondýnka nalevo to je Karoline a hraje na housle. Ta uprostřed to je naše učitelka a jejím nejoblíbenějším nástrojem jsou bicí. A to poslední napravo je Kristin a hraje na klávesy, ale i na elektrickou kytaru.

Hned jak mě naše učitelka udělala udělal se jí úsměv na tváři, protože říká, že prý ze všech nejlíp hraju.
Učitelka: Ahoj Kessie. Jsem ráda, že jsi tu.
Kessie: Dobrý den. Já vás taky ráda vidím. :)
Učitelka: Co kdyby jsi nám na úvod něco zahrála?
Kessie: Dobře. Výběr je na mě?
Učitelka: Samozřejmě.
Tak jsem teda šla směrem ke klavíru. Řekla jsem si, že zahraju svoji písničku, kterou jsem složila a výhodou je to, že se hraje jen na klavíru nic víc k tomu nepotřebujete, jen hlas.

Když jsem zasedla ke klavíru, nejprv jsem se trochu rozcvičila. Potom jsem se otočila na učitelku a zeptala se, jestli můžu hrát. Kývla mi hlavou a já začla. Řekla jsem si, že budu i zpívat, protože tak to zní líp. Ta moje písnička se jmenovala My Dream. Složila jsem ji sama tady, když tu byla jen učitelka a nikdo jiný.
Učitelka mě ještě během mého hraní přerušila, ale já nepřestala zpívat ani hrát. Ale slyšela jsem ji. Řekla mi, že až dohraju a taky dozpívám, všechny tři mi to zhodnotí. Bála jsem se, jak dopadnu, protože jakákoliv chyba může vše zničit.

Jako první, když jsem dohrála se ozvala Kristin. Ta si říká, že je punkerka a že nikdo na ni nemá, což teda asi znamená, že to hodnocení asi dobrý nebude. Nechce mít konkurenci, ikdyž na ní mají určitě všichni. Na klávesy sice hraje dobře, ale zpěv není nijak slavný.
Kristin: Takže prvně to hraní.. připadalo mi to jako, kdyby na to hrála kočka a né člověk. Pak ten zpěv.. i moje babička zpívá líp! Za mě získáváš tak 2 body, víc ti nedám.
Kessie: Díky.
Jako bych to neříkala. Strašně si myslí, jak je dokonalá, ikdyž to na sobě nedá znát. Přirovnala bych ji k těm tří nánám od nás ze třídy, ale ona sama říká, že je nesnáší. Ale k nim by se hodila dokonale.

Jako další se ozvala učitelka a spolu s ní i Karoline.
Učitelka: Takže nejprve teda hraní na klavír... Bylo to velmi hezké a vím, že je to tvá písnička, kterou jsi složila. To je velmi dobré. Zpěv. Nádhera máš krásný hlas. Přímo nádherný. Za mě plný počet 10!
Kessie: Děkuju.
Karoline: Já mám úplně stejný názor na tebe jako tady paní učitelka. Klavír - Nádhera, krásně zahrané to bylo. Zpěv - máš nádherný hlas a rozhodně Kristin se ti nemůže vyrovnat!
Kessie: Moc ti děkuju.
To už byla Kristin červená jako rajče. Určitě se mi zas bude chtít pomstít, což opravdu hezké nebude, protože její zhulení kamarádi mají dost sil v sobě jako ona samotná.

Najednou učitelka vstala a chtěla k nám mluvit. Já pořád seděla na lavičce u klavíru a poslouchala ji.
Učitelka: Tak.. jak někteří z vás už ví.. teda jen ti, kteří tu bylo hned o přestávce. Dnes se k nám někdo připojí do naší skupiny. Je to kluk a je opravdu hudebně nadaný, podle toho, jak tady hrál.
Divila jsem se, kdo to může být. Určitě zase nějaký šprt, co bude chtít hrát na housle.

Učitelka: Přivítejte prosím...eh..mladíka, který se chce připojit k nám!
Řekla a ukázala směrem ke dveřím. Podívali se tam všichni. Dveře se otevřeli a...

A ten pohled na toho dotyčného mě opravdu zamrazil. Mým tělem projel silný elektrický výboj a já se otřásla, protože tam stál...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

○ Jak se vám díl líbil?
○ Jak myslíte, že to dopadne s Kristin?
○ Kdo je ten nový "mladík" co se přidá k nim?














1.Parádní!! =)
2.Myslím,že na Kessie pošle nějaké ty svoje kamarády nebo tak,aby se jí pomstili.
3.Možná Herry? =D