18. března 2012 v 18:32 | SimGirl
|
Z pokoje jsem už slyšela mámin dupot po schodech, tak jsem dělala, jakože se dívám z okna a jsem v klidu, jako by se vůbec nic před chvílí nestalo.
Máma: Dospěla jsem teda k názoru, aby sis sbalila věci už teď a okamžitě!
Řekla mi jen a odešla.
Najednou jsem zapomněla na všechno. Na vše, co se teď stalo. Bylo mi to už jedno, že se budeme někam stěhovat, obzvlášť někam, kde to budu možná nesnášet. Utřela jsem si veškeré slzy, které mi stékali po tváři a dovolila si i drobný úsměv.
Po chvíli válení se na posteli jsme vstala a zasedla k notebooku. Samozřejmě kam jinam jsem mohla jít, než na icq. Byla tam právě Kate, což se mi hodilo. Hned jsem jí napsala.
Nicollette:
Ahooj ^^ Hej to bylo dneska! xD
KatexXx:
Čawéc :P No jasný :D
Nicollette:
Hej ale obě jsme taky v prd..! Budem se totiž stěhovat za mamčiným přítelem! Za Louisem chápeš to?
KatexXx:
Coo?! o.O Takže to se ani neuvidíme? (Webka se nepočítá) Hey ale tak to se fakt nemáš!! Bude se mi děsně stýskaaaaat!!!!!!!
A tak jsme si pořád psali o tom stěhování nějakou dobu.
Psali jsme si dokonce až do 12 hodin do večera! Když nás to teda už moc nebavilo, nebo když Kate už teda musela jít, vypla jsem icq a potom i notebook. Chvíli jsem jen tak bezmyšlenkovitě seděla a prohlížela si pokoj, který už za chvíli nebudu vlastnit. Už nebude můj, protože se z něj odstěhujeme někam jinam. Někam, kde to nebude asi moc dobré. Ale mamka prý říkala, že má Louis i dceru, tak snad to bude holka v mým věku a nebude to taková ta rozmazlená fiflena.
Když jsem přestala o všem přemýšlet, přemístila jsem se do koupelny a hned si napustila vanu. Během napouštění jsem se vyslíkala a čekala až se voda dopustí. Když jsem jí měla opravdu "málo" vlezla jsem rychle do ní. Po dlouhé době jsem si vodu nenapustila ani studenou ani horkou a to je už co říct. Přidala jsem si do ní ještě "extra pěnící pěnu", která ale fakt hodně pění a užívala si v uvozovkách luxus.
Když jsem byla už doslova vymářená šla jsem do pokoje a práskla sebou o postel. Z celé té doby, co jsem byla na počítači mě pálily oči a potřebovala jsem se prospat. Proto jsem za chvilku hned usla.
Ráno
_______________________________________________________________________________________
Ráno jsem se probudila s takovým divným pocitem. Dneska jsme se totiž měli stěhovat. Byla jsem celá roztřepaná a z těch celkových nervů mi byla i zima, ikdyž venku je +30°.
Stoupla jsem na studenou zem a v tu ránu mi byla ještě větší zima, že mi i dokonce přeběhl mráz po zádech. Vlastně po celém těle. Zimu jsem raději nijak nevnímala a ustlala si postel, aby to tu aspoň vypadalo k světu, když tu už nebudeme.
Dobelhala jsem se k šatníku a vytáhla z něj nějaké vhodné oblečení na dnešek. Zvolila jsem oblečení takové, aby mi v něm nebyla teď zima, takže se v něm venku asi upeču. Jiné se mi už ale hledat nechtělo, tak jsem si nechala to, co jsem měla na sobě.
Šla jsem do koupelny k zrcadlu. Chtěla jsem si udělat něco s vlasy, tak jsem si rozpustila ten culík, který jsem měla celou dobu nahoře na hlavě a vytáhla si ještě jednu gumičku. Z toho vzniknuly takové dva zajímavé culíčky. Mě se teda líbily, tak jsem si je nechala.
Ještě jsem si vyčistila zuby a pak na mámina slova ze včerejška šla hledat nějaké kufry, do kterých bych si mohla sbalit svoje věci. Postel, skříň, stůl a další větší věci, které tu mám nám prý pošlou do Francie, aby jsme je nemuseli tahat s sebou, takže ty jsme tu mohli nechat.
Hrabala jsem se a hledala všude po pokoji, ale ani po jednom kufru ani stopy. Nemohla jsem žádný najít.
Nicol! Ozvalo se najednou z chodby. Vstala jsem teda ze země a šla se podívat, co po mě zase máma chce. Otevřela jsem dveře a uviděla tam dva kufry a vedle nich mamku s přiblblým úsměvem.
Nicol: To jsou kufry pro mě?
Radši jsem se zeptala, protože takovýhle kufry.. Nó..
Máma: Jo, jsou. Donesla jsem ti je, protože vím, že žádný v pokoji nemáš.
Hm.. Skvělý. Opravdu skvělý. Budu se tu někde vláčet s kufry, který měla snad ještě moje prababička jako idiot.
Ale přecijenom to byly volný kufry, do kterých bych si mohla dát svoje věci, abych je tu nemusela nechávat, tak jsem si je teda odtáhla do pokoje. Přemýšlela jsem, jak do nich narvu všechno svoje oblečení a popřípadně ještě notebook.
Všechno svoje oblečení jsem teda vytáhla na postel a skládala si ho tak, aby se všechno vešlo do těch dvou kufrů. Nacpala jsem to tam všechno jen tak tak, ale přecijenom se tam ještě našlo místo pro notebook! Huráá!
Když jsem měla všechno sbalený, tak jsem to nějak zdolala po schodech - a řeknu vám, že to teda moc lehký nebylo. Obzvlášť s těma dvouma těžkýma kuframa! Když jsem je snesla až dolů před dům, hlasitě jsem si oddychla. Ruce mě teda dost boleli a měla jsem je od těch kufrý otlačené. Protáhla jsem si záda, které mě taky mimochodem boleli a podívala se před sebe.
(omlouvám se za mřížky na zemi, nevšimla jsem si toho)
Mamka teda už byla očividně se vším hotova, jen tam pořád něco dodělávala. Byla svou "prací" tak zaneprázdněná, že si ani nevšimla mojí přítomnosti. Prohrabovala se v krabicích a pořád se jí něco nezdálo.
Máma: Nicol, mohla bys mi to prosím podat?
Takže si mě přecijenom všimla.
Pustila jsem kufry a šla pomoct mamce. Chtěla pomoct jakousi dřevěnou krabici, která byla úplně nahoře. Zkusila jsem ji teda trochu nadzvednout a abych pravdu řekla, tak dvakrát lehký to opravdu nebylo. Ale mamka to opravdu nutně potřebovala, takže co bych pro ni neudělala, když ona mě donutí se ODSTĚHOVAT!!
Hned jak jsem jí tu krabici dala dolů, poděkovala mi a začla se tam ještě hrabat v krabicích?
Já: Co ještě pořád děláš?
Máma: Né, nic. Já se jen dívám, jestli mám všechny věci a na nic jsem nezapomněla.
Kontrolovala totiž jednu krabici za druhou. Jen se do ní podívala a hned ji zase zavřela. Jak se takhle může něco kontrolovat?
Já jsem si teda už šla sednout, protože mě opravdu nebavilo stát a pozorovat mamku, co pořád dělá. Když bylo všechny zkontrolováno polovina se naházela do auta a polovina se nechala tady. Prý, to co jsme tu nechali jsou věci, který nám pošle jakýsi chlápek. Já teda vůbec mamku nechápala, že tu nechá skoro všechny jen tak před domem.
Byli jsme jen kousek od domu a mamka už začínala pouštět rádio na plný pecky a přitom do toho zpívat.
Máma: Pam, pam padam pam! No tak Nicol přidej se!
Já: Ne, díky.
Máma: Ale..co to s tebou je? Vždycky sis to se mnou zpívala!
Já: Mami! Vůbec nic se mnou není! Opravdu vůbec, když mě odtáhneš od všeho, co jsem měla ráda. Jen kvůli jednomu blbečkovi!
Máma: Nicol.. uklidni se! Takhle o něm prosím nemluv! Já chápu, jak se cítíš, ale..
Prostě jsem jí do toho skočit.
Ona totiž vůbec nic nechápala.
Já: Ne! Ty vůbec nechápeš, jak se já cítím, protože tys měla klidný dětství!
Máma: Tak to si jen myslíš.. a teď už to neřešmě, ano?
Já: No tak dobře.
Nechtěla jsem se s ní hádat, obzvlášť dnes, když je už sám o sobě celej den na nic.
Mamka chvíli byla z ticha, ale to by nebyla ona, kdyby nějakou dobu neblbla. Já se raději dívala ven z okna.
Máma: Jé! To je RockNRoll! Dívej Nicol co dělám!
Otočila jsem se teda na ni, ale hned, jak jsem viděla co dělá jsem vykulila oči. Ona totiž hned musela blbnout a pouštěla volant a nedívala se na cestu.
Viděla jsem, že se nás snaží předjet jakýsi růžový auto, tak jsem hned promluvila.
Já: Ježiš, mami přestaň! Kruci dívej se na cestu! Ááá mami!
Myslím, že jsem zbytečně moc křičela, ale to já naschvál, aby se máma věnovala řízení. Myslím, že to ale nebylo zbytečný, protože jsme se tak tak vyhli tomu autu. Opravdu jen o kousek.
Mamka byla celá udýchaná a jak šlo poznat, tak i vystrašená.
Máma: Ježiš, tak to bylo o fous. Měla bych asi přestat blbnout že?
Já: No tak to ti došlo teda fakt brzo.
Mamka raději mlčela a zbytek cesty se věnovala řízení, aby se třeba nestalo něco horšího.
Zatím, co mamka se věnovala řízení, já se věnovala spánku. Chtěla jsem se aspoň trochu prospat, protože kvůli tomu stěhování jsem se ani pořádně nevyspala. Je vám určitě jasný, že jsem usnout nemohla, protože jak každý ví, spaní v autě není nic příjemnýho. Zavřela jsem oči a chtěla si sedačku položit trochu dozadu, jenže kvůli krabicím mi to nešlo. Musela jsem se spokojit s rovnou sedačkou.
Když už jsem konečně pomalu usínala, něco nebo někdo do nás narazil. Já se teda hrozně lekla, ale když jsem se podíval, kdo to byl, bylo mi hned jasný, že za to mohla mamka, která málem vjela do stromů. Co zas dělala, že nás málem zabila? Dál jsem to ale neřešila a pokusila se znovu usnout. Tentokrát mi to vyšlo a spala jsem nějakou dobu.
Uběhlo určitě hooodně hodin, když mamka zastavila.
Máma: Tak, a jsme tu.
Byla jsem teda překvapená tou rychlostí, ale to bylo určitě tím, že jsem většinu prospala. =D
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Jaký bude jejich nový dům?
○ Jak se k ní bude chovat Louis?
○ Bude Louisova dcera v pohodě a bude se s Nicol bavit?
○ Líbil se Vám díl? - Jasně! =)
○ Jaký bude jejich nový dům? - Asi nějaký ošklivý a starobilý =D
○ Jak se k ní bude chovat Louis? - možná se bude snažit, aby si ho oblíbila. =D ale to asi těžko....
○ Bude Louisova dcera v pohodě a bude se s Nicol bavit? - ne, bude to nějaká fiflenka =D