

Po mamčiných slovech, že už jsme tu jsem překvapivě otevřela oči a koukla se na stavbu, která se tyčila před námi. No jo, Lousiův dům. A musím teda říct, že moc hezké to tu nebylo. Bylo tu horko, to se musí uznat a ani nevím proč. Ale celý pozemek stál za nic. Zdi byly nudně šedé, zahrada prázdná.. a před domem.. LOUIS!

Mamka zaparkovala na místo, kde se mělo stavět. Teda aspoň podle ní. Hned jsem napodobila grimasu, kterou dělám vždycky, když na nic nemám opravdu chuť. A právě teď jsem neměla chuť na Louise. Ale abych pravdu řekla, tak jsem se dost těšila na svou novou ségru. Teda opravdová ségra to zatím není, to by se musela mamka s ním vdát (což nedej bože!), tak jsem zvědavá jaká vlastně bude.

Hned jak jsme za Louisem došli se s ním začla mamka objímat - Jednou fůj! Dávala si s ním pusy - Dvakrát fůj! Co hůř, dokonce mazlit - Třikrát fůj! Ale to, co bylo to nejhorší, že se začali klidně i přede mnou tam cucat! - Čtyřikrát fůj! Bylo to nechutný je pozorovat, tak jsem se radši rozhlížela po okolí. Oni si ani nevšimli mého znechuceného pohledu, byli totiž zaneprázdněni sebou.

Když skončili, otočil se Louis na mě. Bože, proč si raději nevšímali sami sebe? Hned jak se na mě podíval, uviděla jsem v jeho očích ten nadržený výraz, který jsem už viděla tolikrát. Hned se mi zhnusil. Snažil se ho ale zamaskovat svým roztomilým úsměvem, který na mě nepůsobil ale vůbec roztomile. Páchl levnou voňavkou a vlasy měl tak nagelovaný, že to vypadalo, jak kdyby si je měsíc nemyl.
Jé, ahoj Nikolko! Řekl mi a objal mě. Blé! Víš, mám pro tebe takový překvapení a bude se ti určitě líbit. Spíš bude se ti tu líbit. Jdi se podívat dozadu za dům.
Řekl mi a ukázal mi směr skrz dveře.

Nudně jsem prošla dveřmi a celou dobu sledovala svoje boty, jak došlapují na zem. Hlavu jsem od podlahy odtrhla, až když jsem na ní uviděla jasné světlo, což byl teda náznak toho, že kousek přede mnou bude určitě dveře. Zdvyhla jsem tedy hlavu a nemohla jsem uvěřit svým očím! Kruci! Vždyť to je moře! A.. a krásná bílá pláž! Louis bydlí u moře!!!!

Prudce jsem odšoupla dveře a vyběhla ven. Roztáhla jsem ruce a točila se dokola, tak jak to většinou dělají ve filmech. Byla jsem prostě ráda, že jsem konečně u moře. Už takovou dobu jsem u něj nebyla. A ještě ke všemu ho máme za domem! Takže každý den se můžu válet na pláži a opalovat se! Super!
Koukla jsem se před sebe a tam uviděla malou osobu, jak sedí kousek od vody a dívá se na vlny. Došlo mi, že to bude nejspíš moje budoucí sestra. Jessica. Šla jsem teda k ní a chvíli ji pozorovala. Pak mi ale došlo, že je blbé ji pozorovat a že bych si s ní měla promluvit.

Sedla jsem si teda kousek vedle ní a opřela si ruce do krásně hebkého a sluncem horkého písku. Jessica se na mě očkem podívala a přátelsky se usmála. Řekla bych, že bude v pohodě.
Jessica: Ahoj.
Nicole: A-ahoj.
Vykoktala jsem ze sebe. Jess mluvila krásně francouzsky. Miluju francouzštinu a proto se tu tak lehce domluvím. Jess se pořád usmívala, bude z ní asi opravdu dobrá kamarádka.

Bylo tu opravdu tak hezky. Slunce nám svítilo do tváře, vlny každou chvíli promočili kousky našeho oblečení a motýly kolem nás poletovaly. Cítila jsem se tu tak odpočatě a spokojeně, ikdyž jsem si před chvílí v autě ještě stěžovala.
Jess: Mám trhlej nápad!
Nicole: No, povídej.
Jess: Nepostavíme si hrad z písku?
Při tomto nápadu jsem se opravdu zasmála. Byla jsem ráda, že je Jess pořád jakoby dítě, protože to jsem někdy i já. Kývla jsem hlavou a zasmála se. Jess teda vstala a začala stavět. Já se k ní přidala.

Když bylo dostaveno, tak zase naopak mě napadlo něco trhlýho. Aniž bych se nad tím nějak zamyslela jsem bezhlavě skočila na hrad a skákala po něm tak dlouho, dokud z něj nezbyla jen placka z písku. Jess se na mě nechápavě podívala a zasmála se.
Jess: Jako Nicole, jsi vůbec normální? Tolik práce nám to dalo! :D
Nicole: No jo no, to jsou ty dětský léta.
Řekla jsem se obě jsme se zasmáli. Tahle holka mi opravdu hned padla do oka. Určitě si budeme spolu rozumět.

Když jsem byla s tou prací hotova, šla jsem k Jess a hodila po ní pohled, který znamenal něco, asi jako "Co budeme dělat teď?" Čekala jsem, než vynechá svůj zamyšlený pohled a něco řekne.
Jess: Tak co kdybych ti teď ukázala tvůj pokoj?
Nicole: Čekala jsem něco trhlejšího, ale i tohle je super!
Chtěla jsem ještě něco říct, jenže to už mě Jess táhla směrem ke dveřím.

Vešli jsme tedy zadními dveřmi do domu a já si všimla, že Louis a mamka pořád postávají venku. Nechápu, co je tam tak může bavit. Stát nudně před domem a kecat o nějakých nezajímavých věcech. V jejich případě to tak doopravdy je.
Celou cestu jsem šla za Jess, takže jsem se nevyhla ani pošlapání jejích čistých bot. Pokaždé jsem po ní hodila smutný pohled a omluvila se. Jess se jen vždycky usmála a řekla, že je to v pohodě. Když jsme byli už skoro nahoře udělala jsem to zas. Bože, já jsem nemožná.

Když jsme stáli u nějakých dřevěných dveřích, oddechla jsem si, že je cesta po schodech už konečně za mnou. Jess se na mě podívala pohledem, jako kdyby jsme se právě chystali jít do Tajemné komnaty. =D
Jess: Připravena?
Nicole: Ježíš, Jess. Je to jen ukázka pokoje, né něčeho, co by mi snad mohlo změnit život. (chyba)
Řekla jsem jí, protože jsem vůbec nechápala, o co jde. Chystá se mi jen ukázat pokoj, ne?

Ale když otevřela ozářila mě krása pokoje. Bylo to tu tak hezké. Ani doma jsem neměla tak hezký pokoj, jako mám teď tady. No jo no, však Louis je přeci boháč né? Tak proč by to tu neměl mít luxusně vybavené?
Jess: A támhle máš dokonce i balkón.
Ukázala mi a šla směrem k němu. Pojď. Křikla na mě a já ji následovala. Jsem zvědavá, jestli si za tento den vůbec odpočinu.

Jess odsunula dveře a my se rázem ocitli na velkém balkóně. Hned naproti byl další. Já teda doufala, že to nebude mamčina a Louisova ložnice, protože tím pádem by šlo všechno slyšet a mít hned vedle nich balkon? Tak to opravdu ne!

Najednou promluvila i Jess, který vlastně nepřestala mluvit ani za tu dobu, co jsme byli spolu.
Jess: Ten balkon vedle tvýho patří mě. Takže se můžeme vidět i tady a nemusíme chodit přes chodbu. Stačí když jen přelezeme ke druhému na balkon. A navíc je tu krásný výhled na moře.
Řekla mi až příliš moc informací na mou zmatenou hlavu, která si ještě ani nezvykla na to, že opravdu bydlím u moře! Hned jak mi ale řekla, že je tu výhled na moře, rázem jsem se probudila a pohlédla před sebe. Přímo přede mnou se rýsovalo krásné moře a výhled na něj byl opravdu kouzelný.
Sedni si. Řekla mi najednou Jess a já ji zase začala poslouchat. Sama šla k zábradlí, které rozdělovalo její balkón od mého.

Sedla jsem si teda a čekala, co bude dělat Jess. Ta začala lízt na zábradlí a já se začala bát, aby nespadla dolů, přecijenom... může se stát vše. Pozorovala jsem teda, jak přelízá a navíc si všimla, jak je Jess sportovně založená. Zvládla to tak.. bezchybně. To já bych opravdu nedokázala, protože já a sport... to prostě nepatří k sobě. Vždycky jsem taky neměla tělák v oblibě.

Hned jak byla Jess na druhé půlce zábradlí dopadla s hlasitým PRÁSK na druhou stranu.
Jess: Kruci! Jau! Moje noha!
Nicole: Nestalo se ti nic?
Jess: Ne, dobrý. Jsem v pohodě. Jen jsem na ni nedopadla zrovna nejlíp.
Vysvětlila mi a sbírala se ze země. Narovnala se a šla si taky sednout na svoje křeslo.

Když jsme byli obě na svých místech, začli jsme kecat o všem možném a nespustily jsme oči z moře.
Jess: Takže.. ty teď budeš moje ségra?
Nicole: No.. já nevím. Mamka nic o svatbě neříkala.
Jess: Aha, takže budeš taková poloviční.
Nicole: No asi.. A.. no.. víš. Nepřipadá ti tvůj táta, že je tak více méně... No...
Jess: Úchyl?
Nicole: Eh.. jo. Jak jsi věděla, že to chci říct?
Jess: On se tak prostě chová skoro ke všem holkám. Dokonce i ke mě. Tak jsem teď ráda, že už nebudu s ním bývat sama doma.
Opravdu mě tou odpovědí zaskočila. Tuhle odpověď jsem fakt nečekala. Myslela jsem, že mi řekne něco v tom smyslu, proč urážím jeho tátu nebo tak podobně, ale tohle...?

Jess: Sice jsme moc neprokecali, ale já bych teda už šla dovnitř. Z toho slunce mě bolí hlava.
Přikývla jsem. Taky jsem už byla celá horká od toho slunce a začínala mě i slabě bolet hlava.

Vstala jsem a šla pomalu ke dveřím. Zastavila jsem a čekala na Jess, která ještě musela chudák přelízt znovu to zábradlí. A samozřejmě jako předtím zase sebou práskla o zem.
Kruci! Zase ta noha! Křikla Jess a snažila se ji nějak rozchodit. Naštěstí to nebylo až tak akutní, takže za chvíli byla zase v pohodě na svých nohách.

Hned jak jsme přišli dovnitř mého pokoje, jsme obě automaticky zasedli k počítači. Jess mi hned dala pokyn, abych ho zapla. Hned, když se načetl Windows se mi zobrazila plocha, na kterém byla fotka právě Jess a jakésiho kluka.
Ty máš kluka? Hned jsem se zeptala, protože mě to i docela zajímalo. Byl opravdu moc hezký a fakt se mi hodně líbil.
Ne ne. To je jen kamarád. Jimmy. Řekla a usmála se. Opravdu jsem ale myslela, že spolu ti dva chodí. Hodili by se k sobě.

Jess: Líbí se ti co?
Nicole: M-mě? N-ne!
Jess: Ále, prosímtě! Kdyby se ti nelíbil, tak nekoktáš!
Ta holka opravdu dokáže z lidí dostat pravdu.
Jess: Tak si ho přidej na icq. Jmenuje se xJimmíkxP
Hned jak mi to řekla jsem si otevřela icq, na které jsem se nejprve přihlásila a hned jak se mi načetlo jsem si napsala do vyhledávače to jméno. Vyjelo mi hodně výsledků, ale správný byl jen jeden. Hned jsem si ho přidala.

Jess se na mě usmála a řekla mi ať mu napíšu, jenže zrovna nebyl online, takže smůla.
Jess: Zapomněla jsem se zeptat.. A jak se ti vůbec líbí dům?
Zeptala se a čekala, co jí odpovím. Koukla jsem se na ni, ale ruka mi zabloudila kamsi na klávesnici a na monitoru se mi objevila jakási stránka. Hned jsem se na ni podívala a už hned při čtení nadpisu mi zamrazilo v zádech. Bylo tam napsáno velkým písmem ČASOVÝ PARADOX. A hned pod ním adresa tohoto domu.
Podívala jsem se nechápavě na Jess.

Ona se jen dívala na mě s takovým pohledem, jako bych udělala něco, o čem jsem neměla vědět.
Nicole: Co to znamená? Jaký časový paradox?
Jess: No.. prostě časový paradox. Něco jako přesun v čase.
Nicole: Co? Co to je za kravinu? A proč v našem domě?
Jess: Víš. Někdy před několika lety, když to tu ještě nebylo tak spravené a nevypadalo to tu vůbc hezky tu žila jedna stará dáma. Hrála si na vědce a chtěla zkusit něco jako přesun v čase. Jenže nikdo jí nevěřil, že se to dá zvládnout a proto jí všichni považovali za blázna a...
Dost! Přerušila jsem ji, protože...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

○ Líbil se Vám díl?
○ Co znamená ten časový paradox?
○ Co se stalo v jejich domě?
○ Bude si čas hrát i s nimi?














○ Líbil se Vám díl? - Jasně!
○ Co znamená ten časový paradox? - Že by přesouvání v čase?
○ Co se stalo v jejich domě? - Nevím, nic mě nenapadá
○ Bude si čas hrát i s nimi? - Asi jo.
Trochu mě zklamalo, že se to už moc podobá Časovému paradoxu. Toho mamčina úchylného přítele a ten název byl ještě v pohodě, ale teď i to o té staré paní, která tam dřív bydlela? Promiň, já ti nechci nějak nadávat, to vůbec! Já jen, aby jsi tam nedávala stejnou zápletku jako v komixu od Mrs.Faraday protože by to potom bylo až moc stejné a prostě by to už nebylo originální. Nic ve zlém!