22. dubna 2012 v 12:44 | SimGirl
|
○ Nezajímavý díl, ale i přesto doufám, že se Vám bude líbit. ;)
Bylo ráno (odpoledne), 12 hodin. Vstávala jsem tak pozdě, protože jsem jaksi kvůli tomu stěhování ztratila budík, nikde jsem ho nemohla najít. To abych si teda zašla do obchodu a koupila si nový. No, ještě nějaký obchod najít, když ani nevím, jak to tu vypadá. Raději jsem si nechala ty kecy, které se mi pořád dokola promítali v hlavě a rozhodla se vstát. Odkryla jsem ze sebe peřinu a nohama stoupla na chladnou zem. Brr..! Otřásla jsem se a rychle odběhla ke skříni, abych se oblékla.
Když jsem si vybrala nějaké vhodné oblečení, které by se hodilo na procházku do města, protože právě to dnes plánuju, šla jsem do kuchyně, abych si mohla udělat snídani. Rozhodla jsem se pro vafle, moje nejoblíbenější jídlo. Proto jsem z lednice vyndala vejce, mléko a všechny potřebné suroviny, které jsem k udělání vaflí potřebovala.
Myslela jsem si, že mi to půjde lehce, protože to není poprvé, co něco vařím, ale to jsem se mýlila. Asi 3 vajíčka mi spadli na zem, tudíž mi to tak tak stačilo. K tomu jsem ještě dokola musela utírat podlahu, když se mi to nepovedlo.
Když byly vafle jakš takš hotové, předělala jsem je na talíř a z linky si ještě vytáhla vidličku. Přenesla jsem si to na stůl a začala jíst. Nebylo to tak dobré, jak jsme očekávala, protože jsem si je trošku spálila, ale i tak se to dalo jíst. Rozhodně bych se už nepokoušela to dělat znova, protože na to bych už neměla nervy. Vafle mi vždycky chutnali s javorovým sirupem, který jsem ale samozřejmě neměla, takže to nebylo takové, jako když jsem byla malá.
Za chvíli jsem měla dojezené, ikdyž mi to moc nechutnalo. Tak jsem teda vzala talíř i vidličku a šla to všechno umýt. Šlo to špatně, jak to bylo spálené, ikdyž jsem se to snažila sníst, co nejrychleji. Ach jo.. Vzdychla jsem a dál drhla kousky přischlých vaflí na talíři.
Hned, jak jsem to domyla jsem si chtěla jít na chvíli odpočinout a podívat se na televizi, jenže zazvonil zvonek u dveří. Kdo to jen může být? Pomyslela jsem si a šla ke dveřím. Doufám, že to zase nebyl jenom nějakej žertík malých nevychovaných dětí.
(omlouvám se za tu bublinu nahoře.. :( )
Hned, jak jsem vyšla ze dveří jsem viděla jakousi ženu a společně s ní tu byl nějaký tlustší muž. Řekla jsem si teda, že začnu u té ženy, protože byla ke mě i celkově blíž.
Dobrý den. Jsem Heather Simons, potřebujete něco? Řekla jsem a podala jí ruku. Ta žena se na mě usmála a taky mi jí podala. Dobrý den, já jsem Maria Donson. Jen jsme vás společně s mým manželem přišli přivítat, když jste tu nová. Řekla mi a ukázala na opodál stojícího muže.
Přistoupila jsem teda k tomu tlustšímu chápkovi. Udělala jsem to samé, co u ženy a také mu podala ruku. Taky mě těší. Já jsem Michael Donson. Řekl a usmál se. Potom jsem si stoupla jen kousek od mých dveří a čekala, co budou oba dva dělat. Jako první se ohlásila ta žena, Maria. Omlouváme se, pokud jsme vás vyrušili. My už stejně musíme jít. Jen jsme vás chtěli poznat. Tak nashledanou. Řekla a oba dva odešli. Taky jsem se s němi rozloučila a doprovodila je alespoň k silnici.
Jen jsem tam stála a přemýšlela, co vůbec budu dělat. Opravdu se mi nechtělo jít pěšky někam, kde to vůbec neznám, co kdybych se ztratila a ani bych nevěděla, kudy mám jít domů?

Tak jsem se rozhlídla a viděla, že zrovna kolem jede taxík. Tak jsem natáhla ruku a čekala, až zastaví. Naštěstí jen neprojel kolem mě a neignoroval mě, ale zastavil. Tak jsem teda nastoupila a hned mu řekla, kam jet. Chtěla jsem se hrozně moc podívat někam do parku, pokud tu nějaký je, což určitě. Mě vždycky parky zajímali.

Hned, jak taxikář zastavil jsem mu dala pár peněz do ruky a vystoupila. Ani jsem nevěřila svým očím. Bylo to tu tak hezké! Všude byla zeleň a plno laveček. Dokonce i rybník! Bylo to tu opravdu nádherné. Řekla jsem si, že se půjdu podívat k té fontánce, která byla přesně uprostřed parku a zářila i na velkou vzdálenost. Tohle místo dokázala opravdu uklidnit a teprve teď jsem si všimla, jak je celé město krásné. Právě park se tyčil přímo uprostřed města, takže jsem měla krásný rozhled na vše, co je kolem. Obchody, radnice, lázně...
Když jsem k ní došla, chvíli jsem ji pozorovala a když mě to po pár minutách přestalo bavit, sedla jsem si na ni. Když jsem byla malá, stalo se mi, že jsem do té fontány zahučela.

Naštěstí tady jsem se mohla opřít tak, aby se to nestalo podruhé. Byl to příjemný pocit tam sedět a jen poslouchat padající vodu, které je za vámi. Když jsem se tak rozhlížela po parku, všimla jsem si, že tady není ani tolik lidí. Maximálně tak pět, né-li míň.
Když jsem potom zahlédla houpačky, nemohla jsem prostě odolat a hned se šla pohoupat. Nechtěla jsem tu dělat divadlo, tak jsem se jen mírně pohoupávala, aby si o mě těch pár lidí náhodou nemyslelo, že jsem nějakej blázen. Přecijenom už nejsem nejmladší, ale taky né zas tak stará.. Vlastně se na mě ani tak moc lidí nedívalo, takže...
Takže jsem se začla houpat a to pořádně! Hezky do výšky! Juhůů! Zakřičela jsem, ikdyž jsem to ani nechtěla a samozřejmě jsem se nevyhla zvědavým pohledům všech, co poklidně seděli na lavičkách. Jen se na mě s úsměvem podívali a zase otočili hlavy zpátky k těm, na které ještě před chvílí mluvili. Ti více "panovační" si samozřejmě nemohli odpustit zakroucení hlavou, abych si snad myslela, že jsem to přehnala. Ale naopak. I já jsem se tomu dokonce zasmála.
Když mě pak z toho houpání začali bolet nohy, šla jsem si sednout na lavičku, která byla hned naproti houpačkám. Lidé, kteří tam byli předtím odešli, takže jsem tu byla sama. Tedy aspoň na lavičkách. Opět jsem měla čas si hezky prohlídnout město a teď zase z jiného úhlu. Krásně jsem viděla hory a kopce, které se tyčili vpravo ode mě. Hned naproti byla radnice, to jsem poznala a myslím, že kousek vedle zase škola.
Halo? Paní! Zakřičel někdo a podle toho, že jsem tu byla sama jsem se dozvěděla, že je to asi na mě. Proto jsem otočila hlavu směrem k hlasu a uviděla jsem..
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Které komiksy se vám ode mě líbí nejvíc? Z 2 nebo 3?
○ Kdo na Heather volal?
○ Co po ní bude chtít?
○ Ano :)
´

○ obojí..
○ nevím,nějaký kluk?
○ schůzku