25. dubna 2012 v 16:03 | SimGirl
|
Vstala jsem z lavičky a protáhla si záda. Podívala jsem se na napravo, ale nikdo tam nestál. Jsem jsem zakroutila nad tím hlavou a podívala se nalevo. A tam jsem uviděla...
..Ann. Moje sestra! Kde se tu vůbec vzala? Až doteď bydlela v našem rodném městě s mojí matkou, protože ještě neměla dokončenou školu, a teď je.. tady! Jak je to jen možný? Může být jen jedna možná věc.. a to, že školu už asi dokončila a teď bude bydlet tady! No jo, ale kde by vzala peníze? Snad nebude chtít bydlet u mě..?
Rozhodla jsem se s ní pomluvit. Byla to moje ségra na 100%!
Heather: Čau ségra! Hele.. co tu vůbec děláš?
Blondýna: Eh.. cože? To bude asi omyl..
Řekla a udělala na mě pohled, jako bych snad před ní stála v oblečku zajíčka. Tak jsem se teda otočila a chystala se jít pryč, když najednou...
Blondýna: No tyvole Heather! Ty ani nevíš, jak vypadá tvoje ségra nebo co?

Heather: Takže seš to ty!
Blondýna: No tak ne asi! Kdo jinej by to mohl být!

Pak jsme se hned obejmuli a přivítali. Ann jsem neviděla už nějakou dobu, protože jezdila na školu daleko od nás, takže je asi možné, že jsem ji neviděla dobré dva roky.
Heather: Chybělas mi..
Ann: To ty mě taky. Ani nevíš jak.
Heather: A jakto, že jsi vůbec tady?
Ann: Víš.. to je na dlouhý povídání. Nepůjdem k tobě domů?
Kývla jsem. Tak jsme se teda vydali k mému domu. Samozřejmě, že ne pěšky, to by mohli být riziko, že by jsme se ztratili, takže jsme se zavolali taxi.

Když nás taxík vyhodil před mým domem, jen jsme tam tak postávali a já čekala, co Ann řekne na dům. Nečekala jsem nic pozitivního, protože to nebyl žádný luxus, který ona zbožňuje. Pořád jsem ji po očku sledovala. Jen stála a koukala se na něj.
Ann: Wow. Je fakt hezký. - Řekla najednou.
Heather: Tak teda díky. Nevěděla jsem, že se ti bude líbit.
Ann: Ale prd! Musí být skvělý mít svůj vlastní barák!
Heather: A ty žádný nemáš?
Ann: No.. eh.. až vevnitř.
Řekla a dala mi pokyn rukou, aby jsme šli dál. Tedy ke mě domů.
Když jsme došli dovnitř, automaticky jsem se posadila na gauč a čekala na Ann, která se ještě pořád rozhlížela. Šel vidět ten úžas v jejích očích a já čekala, že se jí to nebude vůbec líbit.
Ann: Ty jo! Máš to tu fakt moc hezký!
Heather: Tak teda ještě jednou díky. Ale už si pojď ke mně sednout! Pokecáme.
Řekla jsem, protože šlo poznat, že to Ann naschvál protahuje, aby mi nemusela vykládat o tom, že nemá kde spát.
Když si sedla, hned jsem se jí zeptala na onu věc. Chtěla jsem se dozvědět, co nejvíc.
Heather: Jak jsi to myslela, že musí bejt supr mít vlastní barák?
Ann: No tak musí to být určitě dobrej pocit nebo ne?
Heather: No to jo, ale ty snad vlastní nemáš?
Položila jsem jí otázku, kterou možná čekala, ale možná ne. Vypadala jako bych se jí nějakým způsobem dotkla. Jakobych řekla věc, kterou nechtěla slyšet.
Mlčela, proto jsem jí musela trochu popostrčit, abych se to vůbec dozvěděla. Nechtěla to říct, to mi bylo jasné.
Heather: Ježiš Ann. Klidně mi to řekni. Budu jen ráda, když mi řekneš pravdu-
Ann: Eh.. ehm.. no tak dobře. P-prostě.. nemám vůbec žádný peníze! Ani cent! Jsem na mizině prostě vůbec nevím, co mám dělat.
Začala tam histerčit a slzy měla na krajíčku. Musela jsem ji nějak uklidnit.
Heather: Ale Ann. To je dobrý. Budeš bydlet u mě, než si nějaký dům najdeš, ano? Seženeš si práci a bude to dobrý, neboj.
Ann: M-myslíš?
Heather: Ale, prosímtě. Já to vím. A teď si utři slzy a já objednám něco na jídlo. Třeba pizzu, jo?
Ann kývla a na tváři se jí objevil drobný úsměv. Sestersky jsem ji objala a ještě jednou jí zopakovala, že to bude dobrý.
Pak jsem vstala ze sedačky a šla k lince, na které je telefon. Ani nevím, jestli tu vůbec někdo pizzu rozváží, ale tak snad ano. Pamatuju si, že na telefonním seznamu mám na nějaké bistro přímo číslo, takže tam zkusím zavolat a zeptat se.
Bistro: Dobrý den, co si přejete?
Heather: Dobrý den. Chtěla bych si objednat jednu salámovou pizzu.
Bistro: Dobře, za 45 minut ji vám přivezeme. Naschle.
Řekla a zavěsila. Za 45 minut? To tu snad umřeme hlady.
Najednou zazvonil zvonek ode dveří. Ann bleskurychle vstala z gauče a začala histerčit, ani nevím proč.
Ann: Kruci Heather! To sou určo mafiáni nebo policajti a chtěj nám něco udělat! Krucinál co budeme dělat?

Heather: Hele.. Ann. Klídek jo? Co by tu prosímtě dělali? P-počkat... že tys něco provedla?
Ann: N-no.. víš.. zabila jsem člověka.. Né dělám si srandu. Celý to bylo jen sehraný.

Řekla mi se smíchem, ale v jejích očích šlo pořád vidět, jako by měla opravdu strach. Určitě něco provedla, jen to přede mnou tají.
Ann: A co vůbec ta pizza?
Heather: Prej za 45 minut nám ji dovezou! Otravá!
Řekla jsem a s ksichtama jsem předváděla tu babu, která mi vzala telefon.
Ann: Jooj! To si děláš srandu? To tu mezitím pochcípáme hlady!
Řekla a udělala taky ksichtík, který jsem dělala před chvílí já.
Ann: Hele a nezapomněli jsme na něco?
Heather: Eh.. kruci! Na co?
Ann: Na to, že někdo před chvílí zvonil venku.
No jo! Já blbá zapomněla! Rychle jsem běžela ke dveřím a podívala se kukátkem ven. Venku stál houf návštěvníků!
Posadila jsem se na gauč, na kterém už seděla dokonce i Ann.
Ann: Kdo to byl?
Heather: Mega návštěvníků!
Ann: No fuj! To si děláš srandu? To zas budou prudit..
Heather: A kdo řekl, že jim otevřu?
Řekla jsem a začali jsme se obě smát, ale nějak rozumně, ab nás neslyšeli ti venku.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Co si myslíte o její sestře?
○ Co budou dělat ty lidi venku?
○ Líbí se vám tenhle komiks? Měl by se v něčem zlepšit?
1. Ano, moc se ti po povedlo. Krásné fotky i text
2. Je hrozně šílená, ale hezky to tam oživuje
3. Asi přijdou na to, že jsou holky doma
4. Je pěkný, budu ho číst i dál