29. dubna 2012 v 15:12 | SimGirl
|
Po delší době tu mám zase pro vás další díl Forever Alone. :)
Doufám, že se bude líbit. ;)
Když jsme byli oba dva mokrý až po uši, vylezli jsme z vody a hned, jak jsme se osušili úplně do sucha jsme zalehli do postele.
Liam: Hej, tak to byla paráda!
Emily: Souhlasím s tebou! Už dlouho jsem se takhle nepobavila.
Liam: Když jsme u toho pobavení .. chtěl bych ti říct, že já jsem se tam hodně pobavil.
Emily: Cože? Čím?
Liam: No celou dobu jsem se kochal tím, jak jsi krásná.
Emily: Ale prosímtě..!
Řekla jsem mu a mávla rukou. Začervenala jsem se, protože jsem si vzpomněla i na to, že jsme se oba dva viděli ještě před chvílí nazí.


Chvíli jsme oba dva jen civěli do zdi, když se najednou Liam na mě otočil.
Liam: Málem bych zapomněl, že mám pro tebe překvapení.
Emily: Hm.. a jaké?
Neodpověděl. Jen se usmál a pomalu vstával.
Potom si mě vzal do náruče a přesunul na stranu, na které ležel ještě před chvílí on. Posadil se na mě a zamilovaně mi hleděl do tváře.
Liam: Tohle. Tohle je to překvapení.
Řekl a chystal se mě políbit, jenže...
Jenže najednou se zezdola ozvalo bouchnutí venkovních dveří.
Emily: Kruciš! To bude mamka!
Řekla jsem tak nějak potichu, aby nic neslyšela a snažila se rychle vyprostit z postele sebe samou ale taky i Liama.
Stáhla jsem ho dolů na zem a snažila se ho strčit pod postel. On na mě jen udělal nechápavý pohled.
Emily: Prostě si vlez pod tu postel, aby tě neviděla.
Řekla jsem mu a už ho tam rychle strkala, protože jsem slyšela kroky, které šli směrem k mému pokoji.
Hned, jak jsem vstala na vlastní nohy, se otevřeli dveře a v nich se objevila mamka. Nijak moc se po pokoji nerozhlížela, což jsem byla navíc ráda. Taky jsem se snažila, abych na sobě nedala nic znát a aby to náhodou nevypadalo nějak podezřele.
Emily: Ahoj mamíí! - Vypískla jsem a hned jí zamávala.
Ona se na mě podívala jen jako na blázna, tak jsem toho nechala a čekala, co mi půjde říct.
Hned jak ke mě přišla se začala vyptávat.
Máma: Ahoj Em. Tak co jak bylo ve škole? A zvládla jsi to sama doma?
Emily: Hele mami. Na mě je to příliš otázek najednou.
Máma: Aha, tak to promiň. Tak nic. Jen jsem se přišla podívat, jestli spíš nebo ne.
Emily: Ne, to nic. No však vidíš, že nespím. Zrovna teď jsem vylezla ze sprchy.
Máma: Aha, tak jo. Nechám tě, ať můžeš usnout. Tak ahoj a dobrou.
Řekla mi a odešla. Hned, jak se za ní zabouchli dveře a dupot botou utichl, jsem za sebou zamkla.
Dokonce jsem se tomu i zasmála. Tomu, jak jsem chudáka Liama rvala pod postel. Tomu, jak jsem se snažila nenápadně chovat. Prostě tomu všemu. Smích se prostě nedal potlačit. Na tento den asi nikdy nezapomenu.
Hned potom jsem Liamovi pomohla zpod postele a on sám se taky nemohl ubránit smíchu. Můžeme jen doufat, že to mamka dole neuslyší. Oba dva jsme se cítili unaveně, takže jsme zalehli do postele a za necelých pár minut jsme okamžitě usli.
Ráno
Zrovna se mi zdálo, jak jsme odletěli s Liamem kamsi na dovolenou, když najednou se mnou začal někdo lomcovat. Vstávej Em! Křičel někdo, ale mě se vůbec nechtělo vstát. Když se mnou doslova práskl jsem se otočila a viděla nad sebou usmívajícího se Liama. Kdyby si jen věděl, co se mi zdálo, tak bys mě nebudil. Řekla jsem si sama a v duchu se tomu zasmála.
Jako stará babka o berli jsem se zvedla a chvíli hrála na to, jak mě neskutečně moc bolí záda, že se nemohu ani zvednout a, že pořád musím ležet. Liam se tomu taky zasmál, jako já opět v duchu, a dal mi další pokyn, abych nic nehrála, že mě už spát nenechá.
Emily: Ach ti kluci. Jste fakt hrozní!
Řekla jsem mu a zasmála se. Liam na mě hodil pohled něco v tom smyslu, že holky taky nejsou zlatý.
Hned, jak jsem si ustala postel jsem si stoupla hned naproti Liamovi a čekala, co udělá. Nemusela jsem ani dlouho čekat, protože odpověď se mi dostavila hned. Políbil mě.
Liam: Dobré ráno, krásko.
Emily: Tobě taky, ale kráska nejsem.
Liam: Tak to si myslíš ty.
Řekl a usmál se na mě.
Liam: Jo a málem bych ti zapomněl říct, že dneska jdeme do kina.
Emily: Teď hned?
Liam: Jo, teď hned.
Emily: Ale co škola?
Liam: Heh, ty jsi trdlo. S třídou tam jdeme.
Emily: Jo takhle.
Liam: No.. tak se nezapomeň obléct.
Tak ne asi, půjdu v tomhle. Řekla jsem si sama pro sebe a zasmála se. Nezdá se vám, že poslední dobou mluvím pořád sama se sebou?

Bleskurychle jsem potom přistoupila ke skříni a vybrala si nějaké vhodné oblečení na dnešek. Hned potom jsem došla k zrcadlu a udělala si něco s vlasama. Liam mě celou dobu sledoval a uchechtával se.
Emily: Co je?
Liam: Nic, jen je sranda pozorovat holku, jak se "módí".

Taky jsem se tomu jeho názoru zasmála a potom hned přistoupila k němu.
Sešli jsme schody a doufali, že mamka není doma a naštěstí teda nebyla. Kdyby jo, tak by to byl asi nemalej průser. Hned potom jsme otevřeli vchodové dveře a nás ozářilo sluneční světlo.
Liam: Dnes je hezky, musíme někam zajít.
Emily: Jo, pokud se nevrátí mamka.
Liam: Musíš mi ji představit.
Emily: No.. ona není zas až tak milá.
Liam se tomu jen zasmál. Kolikrát jsme se dnes už všemu smáli?

Otevřeli jsme si branku a šli rovnou cestou přímo směrem k městu. Ke škole jsme prý neměli chodit, měli jsme jít rovnou ke kinu, protože jsme prý už velcí a dokážeme se o sebe postarat. Ha, a co kdyby nás přejelo auto cestou? Tak za to bude moct potom škola.

Liam mě potom chytl za ruku a už se mohlo jít.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Líbí se vám pár Emily a Liama?
○ Jak dopadne cesta ke kinu?
ano líbí se mi
Ano moc a taky jim to moc přeju
Myslím si že bude klidná a že jí Liam dá hodně pus