
První minikomiks je na světě! :D Tak snad se vám bude líbit! ;)
Využila jsem více fotek na jednu fotku, protože by těch fotek bylo asi hodně. :D
Zato teď bude zase hodně textu. :D

Budík pípal jako splašený a mě tím oznamoval, že je právě 6:45. Nejvhodnější čas, abych vstala. Já vlastně dnes vstávala ráda. Byl totiž ten den, na který jsem se celý rok těšila. Na který jsem celý rok myslela a přála si, aby už byl. Dnes byl přece Halloween! Svátek, který mám dokonce radši, než Velikonoce nebo kterékoliv jiné svátky. Na Halloween vždy chodím se svými kamarády ven pro bonbóny, které pak hned sníme ještě ten večer. Proto je nám vždy potom špatně a taky se nám nelehce usíná. Někdy jsme taky ještě po koledě stanovali venku před domem.

Když jsem se konečně jakš takš vyhrabala z postele, ustlala jsem ji a protáhla si celé tělo. Celou noc jsem totiž nespala jinak, než na boku, proto moje tělo není zrovna OK. Když jsem se politovala přemístila jsem se ke skříni a vybrala nějaké vhodné oblečení, které by bylo na dnešek jako stvořené. Zjistila jsem ale něco, co mě zrovna nepotěšilo. A to, že se dnes pralo veškeré černé oblečení, takže nemám ani "ň". Dneska teda bude Halloween bez černé barvy. Radši jsem to už ani neřešila, u mé matky toto bylo už hodně očekávané, a vyšla ven ze dveří přímo do kuchyně, abych se nasnídala.

Hned jak jsem vešla do kuchyně, jsem ale místo krásné vůně palačinek ucítila jen vůni jaru. Pohlédla jsem na mamku, která právě stála u dřezu a nejspíš umývala talíře. Na stole už byly nachystané misky s jídlem ke snídani a já zjistila, že místo těch očekávaných palačinek máme jen cornflakes. Blé. Ale tak přeci je to lepší než nic. Proto jsem řekla mamka jen rychle Dobré ráno. a šla se najíst, abych ve škole neměla hlad. Sedla jsem na židli a pohlédla do misky. Mléko a lupínky. Směs, kterou z celého srdce nesnáším, ale mamka to má hodně ráda a pořád si myslí, že já jo, tak raději před ní mlčím.

Hned, jak mamka skončila u dřezu se taky přesunula ke stolu a začala jíst. Já už to měla skoro snězené, no, půlka mi ještě zbyla. Snažila jsem se vybírat jen lupínky a né mléko, protože zrovna to nemám jaksi moc v oblibě. Dnes je Halloween, že jo? Zeptala se mě mamka hned, jak dojedla první sousto. Kývla jsem jí. Určitě se chystáš jít s kamarádama ven, že? Zeptala se podruhé, když dojedla další sousto a pohlédla na mě. Taky jsem se na ní podívala a opět jí kývla. Chtěla jsem něco říct, aby to nevypadalo jako, že mi něco je, ale právě v tu chvíli zazvonil před domem autobus. Rozloučila jsem se s mamkou a šla.
Hned jak jsem přišla ze školy jsem se rychlostí blesku rozeběhla do svého pokoje.

Na stůl jsem si položila sešit, ve kterém jsme měli mít domácí úkol a hned si ho udělala, abych se potom mohla hned nachystat na onen očekávaný večer. Než jsem dopsala všechny úkoly a ještě se naučila, byl už večer. A to bylo právě dobře, že to všechno tak rychle uteklo. Stoupla jsem si k zrcadlu a zapřemýšlela se, za co půjdu. Vybavila jsem si všechny filmy, které jsem kdy viděla a pak mě napadlo Twilight. Hned jsem z kosmetického stolku vytáhla sprej na vlasy a nastříkala si s ním vlasy, aby chytly odlesk červené. Hned potom jsem si orámovala oči černýma stínama a dala si červenou rtěnku, ke které se krásně hodili upíří tesáky.

Melisse i Robovi jsem poslala SMSku, že se sejdeme před mým domem. Ještě chvíli jsem doma čekala, až budu moct jít ven, abych tam na ně nečekala zbytečně dlouho. Hned jak mi hodiny oznámily, že je půl desáté, mohla jsem jít ven před dům. Nikde jsem je neviděla, takže jsem ještě musela chvíli čekat, než přijdou. Po chvíli jsem je už vidět a než jsem se nadála už stáli u mě. Ahoj. Tak kam půjdem? Zeptala jsem se jim po asi minutě ticha. Melisse se hned na tváři rozlil úsměv. Mám nápad. Řekla a naznačila nám prstem, aby jsme šli. Tak jsme teda oba dva s Robem poslechli a následovali ji.

Šli jsme asi necelých pět minut, když se najednou Melissa zastavila. Tak jsme se teda zastavili všichni a pohlédli na ni. Její zrak se upíral na budovu, která stála před námi. Tak kdo není srab a půjde? Řekla najednou a já se konečně na tu budovu podívala. Okamžitě jsem ji poznala a ani jsem se nemusela na minutku zapřemýšlet. Byl to právě ten dům, ve kterém asi před rokem zemřela jedna letuška a prý je tam nadále její duch. Já nevím vůbec, jestli tomu mám věřit nebo ne. Ale i tak jsem to odmítala, dovnitř mě nikdo nedostane. Jáj, Alex se bojí! Jsi srab. Zasmál se mi Rob. Nejsem. Řekla jsem mu a usmála se na znamení, že je asi debil. Ne? Tak jdi dovnitř. Zasmál se a ukázal na dům.

Fajn. Řekla jsem a šla směrem k tomu domu. Ani nevím, co to do mě najednou vjelo. Bylo to možná tím, že jsem se chtěla předvíst a dokázat Robovi, že nejsem srab a nebojím se. Jenže jsem se lekla hned, jak jsem stoupla nad schod, který pode mnou nepříjemně zavrzal. Bála jsem se, že je opravdu někdo uvnitř a teď mě slyšel. Jenže, co když je to jen báchorka a nějaká ta stará historka, která straší malé děti? Vůbec jsem to ale neřešila a vystoupala bravůrně schody. Jenže, když jsem stála přede dveřmi, začala jsem se potit a po zádech mi přeběhl mráz. Ani nevím jak, ale najednou moje ruka zaklepala na dveře. Měla jsem chuť utíct, ale nemohla jsem se hnout.

Najednou se otevřeli dveře a já pohlédla dovnitř. Bylo to tam krásně vymalované a zevnitř to vonělo krásnou vůní. Když v tom se přede mnou objevila ta žena, která byla v novinách, že tu právě zemřela!!! A dokonce měla na sobě i oblek letušky. Co si přeješ? Řekla mile, ale v jejím hlase byla cítit nenávist. Nebo spíše chuť po pomstě. Vůbec jsem neváhala a rychle vzala nohy na ramena. Ta ženská se jen za mnou smála. Hned jak ji viděla Melissa s Robem udělali hned to samé, co já.

Hned jak jsem doběhla domů, jsem přišla k zrcadlu a z celého obličeje smyla make-up. Šlo to těžce, ale přecijenom to šlo dolů. Pak jsem se bleskurychle převlékla do pyžama a lehla si do postele. Chtěla jsem co nejdřív usnout a ráno se probudit s pocitem, že to byl jen sen. Ale usnout nešlo lehce. Pořád jsem se vrtěla a zdály se mi sny o té ženské. Že mě chytla a odvedla do své baráku, ve kterém měla letadlo, ikdyž ani nevím, jak se tam mohlo dostat. Bylo to celé nějaké divné.

Ráno jsem se probudila dost brzo. Byl víkend a to většinou vstávám kolem 10 hodin. Šla jsem do kuchyně, jestli tam není mamka a jako a povel tam byla. Seděla u stolu a dívala se na zeď. Když jsem si k ní přisedla lehla se. Asi nevěděla, že tu jsem. Jakto že nespíš? Nemohla jsem prostě spát kvůli té ženské. Víš... včera jsme byli u toho baráku, kde zemřela ta letuška... ta Elisabeth.. no to je jedno. A představ si, že ona tam fakt byla! Živá a zdravá!! A ten barák vypadal tak nezničeně a né jakoby tam něco hořelo! Víš.. Chtěla jsem jí to doříct, když v tom mě přerušila. Alex.. jsi v pohodě? To ale není možný, aby tam byla. Jasně jsi viděla ten článek, že zemřela a její byt vyhořel. Řekla mi, ale já tomu nechtěla věřit. Ale.. vždyť.. Chtěla jsem jí zase něco říct, ale přerušila mě, opět. Dobře, jak myslíš. Dnes se tam půjdeme podívat. Řekla mi a já souhlasila.

Hned jak bylo odpoledne jsme teda s mamkou šli k tomu baráku. Mamka mi dala pokyn rukou, ať se jdu teda podívat. Vyšlapala jsem opět schody a tentokrát vrzali ještě víc než minule. Otevřela jsem dveře, které byly odemklé a vešla dovnitř. Vůbec jsem to tam nepoznala. Ta krásná zelená stěna, která tam byla minule byla pryč a všude byly jen hnusné tapety, které byly ztrhané. Prostě to tam vypadalo tak, jako po požáru. Vůbec jsem nevěděla co si mám o tom myslet. Ale jedno vím a to, že na tu noc nezapomenu...

○ Líbil se vám minikomiks?
○ Chtěli by jste další? (jaký žánr?)
○ Co si o minikomiksu myslíte?














○ Líbil se vám minikomiks? - Úžasný! =) Moc pěkně píšeš, skvěle se to čte!
Třeba tentokrát něco romantickýho!♥

○ Chtěli by jste další? (jaký žánr?) - No jasně, že jo!
○ Co si o minikomiksu myslíte? - Pěkně vymyšlený, napsaný i nafocený! =) Nechtěla bych být v kůži Alex, tohle mě potkat, tak už neusnu.