25. června 2012 v 18:33 | SimGirl
|
Tak na přání mám pro vás další díl! :) Upozornění! :D V komiksu se vyskytuje násilí a taky trochu.. no prostě uvidíte, takže mě tu prosím potom neodsuzujte ! :D
Ti tři chlapi se fur přibližovali víc a víc a já si v tu chvíli přála, abych mohla projít zdí a někam utíct. Svírajíc kabelku v roztřepané ruce jsem se s bojácným pohledem dívala, jak se přibližují.
No, tak neboj se nás. My ti nic neuděláme. Teda možná. Řekl ten blonďák a všichni tři se zasmáli.
Mně moc do smíchu nebylo, já se bála a nevěděla, co dělat. Utéct jsem nemohla, bylo by to zbytečné, protože před nimi určitě nemám šanci utéct.
S otevřenými ústy jsem hleděla před sebe neschopna slov. Skoro jsem zapoměla i dýchat, takový strach jsem snad ještě nikdy neměla. Rukou jsem si pořád držela kabelku a nohy jsem měla úplně zkameněné, tudíž jsem nemohla ani utéct, ikdyž by to bylo zcela zbytečné.
N-ne-nech...j-já... Nevydala jsem ze sebe skoro ani hlásku. Nemohla jsem vůbec mluvit. Byla jsem celá rozklepaná, natož abych řekla něco srozumitelného nebo třeba zavolala pomoc.
Všichni tři se mi zasmáli. Jak jim může být vůbec do smíchu? Já tu trpím a oni si na mně jen libují. Opravdu jsem začala litovat toho, že jsem nezačala chodit do bojových umění.
Když se všichni přestali kochat mojí krásou, ikdyž pochybuju, že jsem nikdy nějakou měla, tak ke mně přišel ten blonďák. Chvíli se na mě díval s připitomělým výrazem a potom mě chytl za pas. Můj srdeční tep se dvojnásobně zvýšil a po celém těle mi naskočila husina.
N-nech m-m-mě být! Vykřikla jsem na něj a snažila se mu vysmeknout, ale marně. Držel mě tak pevně, že to bylo nemožné.
Potom mě jakoby pustil a zase chytil. To se mi můj tep zvýšil snad ještě pětkrát víc, jak jsem se lekla, že chce se mnou šlahnout o zem. Když jsme byli v této póze, vypadalo to snad jako by jsme spolu tančili nějaký zvláštní druh tance, který se mi ani při nejmenším nezamlouval.
Chtěla bys co? Zeptal se mě najednou a já vůbec netušila, co myslí. Proto jsem na něj jen hodila nechápavý výraz a nevšímala si ho. Ikdyž nevšímat si ho bylo zcela nemožné.
Když mě potom pustil ze svého sevření, trochu jsem se uklidnila, ale naprosto klidná jsem rozhodně nebyla. Ani jsem nemohla být. Lekla jsem se ještě víc, když mě ten chlap vyzvedl do své ruky a nesl mě kamsi pryč.
K-kam to jd-jdeme? Zeptala jsem se nechápavě, protože jsem měla opravdu strach, co chce se mnou udělat. On by byl schopný snad všeho a právě toho jsem se bála nejvíc.
Jdeme si užít. Řekl mi a já jsem z jeho sevření chtěla utéct. Hej, klid. A vy dva vypadněte a nechte nás o samotě! Křikl po těch dvou a oba okamžitě odešli.
A pak se to stalo. Prudce se mnou švihl na starou linku, která stála u zdi a strhl ze mě oblečení. Snažila jsem se zakrýt, ale nešlo to. Odhodil mi ruce, abych se nijak nemusela zakrývat a můžete hádat, co se po tom asi stalo.
Bylo to hrozné, nepopsatelné. Zatímco on vypadal až moc spokojeně, já trpěla a ani nevíte jak. Nebudu vám to tu popisovat, jaké to bylo, můžete vědět jaké to bylo!
Když byl až dost spokojený odhodil mě na zem hned vedle té linky a nechal mě tam ležet. Sám se oblíkl a mě tu nechal ležet nahou. Bylo mu jedno, co se mnou bude, hlavně, že všem budu připadat jako dě**a a třeba budu sloužit i někomu jinému.
Jen jsem tam tak ležela a neměla chuť se ani hnout. Co chuť? Sílu! Neměla jsem žádnou sílu vstát, obléct se a utéct, co nejdále. Tak jsem tam ležela, hlavu podepřenou rukou a polozavřené oči, kterými jsem viděla jen tak tak.
Když najednou můj výhled na zdi plné mechu, zastoupila jakási silueta osoby. Nemohla jsem vědět, kdo to byl, neviděla jsem mu do tváře a mé oči viděly rozmazaně. Bála jsem se. Bála jsem se, že je to nějaký další úchylný kretén, jako ti, co tu byly předtím a chce se mnou provést to samé, co předtím ten odpornej blonďák.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Co si myslíte o těch chlapech?
○ Kdo je ta osoba?
○ Co bude s Nan dále? Bude v pořádku?
○ jo moc
○ nevím,prostě ji chtěli znásilnit
○ někdo další kdo ji cvhce znásilnit
○ no asi ji ještě párkrát znásilní a pak z toho bude mít velké trauma