19. července 2012 v 13:26 | SimGirl
|
Mamka chtěla už už vstát, ale já jsem ji zastavila tím, že tam skočím. Vstala jsem tedy ze židle a šla do chodby.
Michelle, ty to už nebudeš jíst? Zavolala na mě ještě mamka a já se zastavila. Zakroutila jsem hlavou a i tahle odpověď jí bohatě stačila.
Když jsem byla jen kousek ode dveří koukla jsem se směrem ke dveřím a kdo tam nestál! Steve - mámin přítel. Moje nálada byla okamžitě na bodu mrazu.
Co ten tu chce? Řekla jsem si pro sebe potichu, tak, aby to nikdo neslyšel a obzvlášť on.
Šla jsem pomalým krokem ke dveřím tak, abych ho nechala co nejdéle čekat. Venku sice nebyla až taková zima, že by umrznul, ale každý člověk někdy ztratí trpělivost.
Prudce jsem otevřela dveře, až jsem Steva málem bouchla. Dveře se začali pomalu vracet zpět, ale on si vedle nich stoupnul tak, aby se nezavřeli.
Co chceš? Křikla jsem na něj nepříjemným hlasem, přesně tak, abych ho odlákala pryč. Ruce jsem si založila v bok, aby šlo dobře vidět, jak chci, aby už konečně odešel.
Je doma maminka? Zeptal se medovým hlasem a na tváři se mu objevil falešný úsměv, který měl vypadat sladce, ale nebyl sladký ani za nic.
Už už jsem ho chtěla vyhnat ať jde pryč, že nikdo není doma, když v tom se za mými zády objevila mamka s připitomnělým úsměvem. Ihned se mi na tváři objevil úsměv, samozřejmě falešný, protože by mě mamka asi zabila, kdyby se dozvěděla, jak ho nemám ráda.
Jé ahoj Stevi. Řekla a políbili se. To já musela odvrátit hlavu. Pojď dovnitř. Dáš si něco? Začala se ho hned ptát a mě bylo jasné, že nám zase vyžere celou ledničku.
Jo a Michelle. Křikla mamka a já se hned otočila. Jdi se postarat o ty tvoje rostlinky, jsou v zuboženém stavu. Řekla mi a já hned letěla nahoru do pokoje.
Prohledávala jsem celou skříň a hledala něco, v čem bych mohla upravovat svoji zahrádku. Vím, že je zbytečné brát si něco "úžasného", když jdu upravovat záhonky. Tak jsem prostě vyndala jenom seprané triko a vybledlé tepláky. Na nohy jsem si obula staré tenisky a rozpustila si vlasy. Když jsem se dozvěděla, že venku svítí slunce, na hlavu jsem si nasadila ještě kšiltovku.
Tak a je to hotovo. Řekla jsem si a stoupla si opět před zrcadlo. Já vážně budu po mamce. Vážně nechci být nějaká ta rozmazlená holka, co se stará jen o sebe, ale poslední dobou mě nějak láká zrcadlo a nevím proč.
Když jsem se konečně odpoutala od zrcadla, vyrazila jsem ven. Schody máme hned kousek od kuchyně a v kuchyni nejsou dveře, jen takový velký dřevěný oblouk. Takže jsem krásně viděla, co tam právě mamka se Stevem dělá. No, docela jsem se divila, když jsem je viděla jak klidně sedí u stolu naproti sobě a Steve se zase jak jinak jenom přecpává. Zase všechno vyžere.
Když jsem se dodívala, vyšla jsem venkovními dveřmi ven a zamířila přímo ke skleníku. Zatím tam mám jenom jednu rostlinu, kterou jsem sázela včera, protože na to vše nebylo moc času, takže to budu muset dohnat, aby tam bylo plno.
Když jsem viděla svoji rostlinu, úplně jsem se lekla. Opravdu nutně potřebovala ošetřit a to hned, než nám umře. Rychle jsem se snažila ji zachránit, když v tom na mě někde z venku volal čísi klučičí hlas.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
○ Líbil se Vám díl?
○ Co si myslíte o Steveovi?
○ Kdo na Michelle volal?
P.S. Opět se omlouvám, že byl díl krátký, ale mě zase připadalo, že by to potom bylo nudné.
Ahoj ještě ses neozvala s tím designem,nevím jestli na něm pracuješ nebo ne-nespěchá to zas tolik,ale ráda už bych ho měla;D