Zajímá tě něco o mě a blogu? Ptej se zde!
Máš problém? Navštiv poradnu!


!World Of The Sims Stories!
www.wots-stories.blog.cz

Adminka je opět aktivní!

Čím více ohlasů bude na komiks Only Hope, tím dříve začnu dopisovat ostatní komiksy :)

[20.díl] - KONEC Only Hope

2. dubna 2015 v 13:32 | SimGirl |  Komiks Only Hope

A je to tu. Poslední díl komiksu. Poslední kapitola, než uděláme za celým příběhem tečku.
Tak co? Jste připraveni?



Doporučuji pustit ke čtení. :)




Musela jsem vypadnout. Na nic jsem nečekala a rozrazila hlavní dveře, které vedly ven na chodbu. Jenže já chtěla jít ještě dál. Utéct někam, kde bych byla sama.

Do tváře se mi opřel slabý větřík, když jsem vyběhla ven z budovy a rozfoukával mi slzy. V té chvíli mi bylo všechno jedno. Dokonce i to, že jsem svoje rudé šaty, které jsem si pečlivě celý půl rok uschovávala ve skříni, aby se jim nic nestalo, teď vláčela v bahně. A stejně i své jehly, které se mi zabodávaly do vlhké země.


Původně jsem nevěděla, kam půjdu. Jen jsem utíkala, co nejdál od toho všeho. Když jsem ale před sebou zahlédla menší kopec, na jehož vrchu stála lavička, příjemně osvětlená světlem z lamp, a výhledem na onu budovu, hned jsem věděla, že tam je můj cíl.
Nikdy jsem nebyla dobrá ve sportu, už vůbec ne v běhání. Ale v tu chvíli jsem v sobě držela tolik zuřivosti, že jsem ten konec vyběhla za chvilku a sama byla svým výkonem překvapená.

Zastavila jsem se snažíc popadnout dech. Onen knedlík se stále nacházel v mém krku a bránil mi normálně polknout. Jenže ten pocit se rozhodně nemohl vyrovnat tomu pocitu, který jsem cítila v mém srdci. V mém na kusi rozlámaném srdci.
Vedle lavičky jsem zahlédla dosud neotevřenou láhev vína a vedle ní sklenku. Nikdy by mě nenapadlo na to vůbec sáhnout, teď jsem láhev otevřela a její červenou tekutinu nalila do sklenky a začala vrhat obsah do sebe.


Hřbetem ruky jsem si utřela slzy, které mi tekly po tvářích, čímž jsem si kompletně rozmazala řasenku po celém obličeji. Bylo mi to jedno. Vše mi bylo jedno, dokud jsem měla plnou sklenku.

Polož to. Uslyšela jsem hlas vedle sebe a prudce sebou trhla. Byl to Eric.

Co tu děláš? J-jak jsi mě n-našel? Zalýkala jsem se a popotáhla. Pořád jsem to před sebou viděla. Ty dvě blonďaté hlavy přitisknuté jedna k druhé.

Můžu si přisednout? Zeptal se bez toho, aniž by mi odpověděl na mou otázku. Ale i tak jsem přikývla a znovu se zadívala před sebe. Sklenku jsem odložila stranou.


Ericu, co tu děláš? Zeptala jsem se ho hned, jak si sedl vedle mě. Hlas jsem už měla klidnější, když jsem věděla, že je tu někdo se mnou. Jak jsi mě našel?

Já ti nevím. Řekl a pokrčil komicky rameny. Myslíš, že jsem si jich nevšiml? A taky toho, jak jsi najednou zmizela ve dveřích? Hned jsem šel za tebou. Teda.. hned po tom, co jsem mu řekl, že je kretén. Uchechtl se, ale pořád si na tváři udržoval vážný výraz.

Nevěděla jsem, co na to říct. Byl tu se mnou. Hned, jak viděl, co se stalo, přiběhl za mnou. A ještě Davidovi řekl, že je kretén. Páni. Možná jsem se zmýlila a David nebyl ten pravý.


Ericu, moc ti děkuju. Usmála jsem se na něj a hned poté zase odvrátila hlavu směrem k budově. Hlasitá hudba doléhala až k nám a smích ostatních také. Všichni se tam teď úžasně bavili a já seděla s rozmazanou řasenkou a zablácenýma šatama venku na lavičce, po mém boku s Ericem, který se na mě pořád díval a... můj bože, pořád se na mě dívá.

Nan, chci ti něco říct. Ozval se a já na tváři ucítila jeho horký dech. Byl tak blízko. Vlastně, chtěl jsem ti to říct už dávno, ale.. jaksi jsem nemohl.

Prosím tě, nic neříkej. Otočila jsem se k němu a chytla ho za ruku. Jeho překvapený výraz mě značně rozesmál a já v tu chvíli zapomněla úplně na vše. Dokonce i ten knedlík v krku povolil.


Vstala jsem a v ruce stále svírala jeho ruku. Vymrštil se ze sedu a se svým stále překvapeným výrazem na obličeji mě následoval. Zastavila jsem se a on kousek přede mnou.

Ericu.. Usmála jsem se. Já, chci ti ještě jednou za všechno poděkovat a bez t-

Nan, já tě sakra miluju. Skočil mi do řeči a hluboce se mi zadíval do očí. Hned na to mě chytl za bradu a přitáhl si mě k sobě. Naše rty se spojily a všechny ty zlé myšlenky se rázem vypařily.

Sakra, já toho kluka miluju.


Já tebe taky. Pípla jsem, když jsme se od sebe odtrhly. Usmíval se. Usmíval se tak šťastně, nikdy jsem ho takhle šťastného neviděla.

A teď pojď, musíme se vrátit. Pustil mou ruku a z tváří mi setřel řasenku. A už nebreč. Sice ti sluší všechno, ale když nebrečíš, jsi mnohem krásnější. Znovu pevně sevřel mou ruku a společně jsme se vydali směrem k budově. Hudba už nebyla tolik hlasitá, pravděpodobně teď dohrála poslední kapela.

Děkuju. Pípla jsem ještě jednou jeho směrem a on se pousmál. Otevřel mi dveře a já se znovu octla uvnitř.


David stál samozřejmě poblíž Alison, možná až moc blízko. Nevěnovala jsem jak ji, tak ani jemu jediný pohled a s Ericem jsme se připojili k Viki, která už netrpělivě stála u pódia a bedlivě sledovala chlápka, který stál na pódiu s mikrofonem v ruce.

No konečně! Vykřikla, když nás oba uviděla. Už budou vyhlašovat nejlepší kapelu!

A jo, vyhlašování. Na to jsem úplně zapomněla. Znovu na mě dolehla nervozita a začaly se mi klepat ruce. Všichni tři jsme stáli vedle sebe a chytli se za ruce.

A vítězem je.. Prudce jsem se nadechla a v hlavě se modlila, ať jsme to my. Chvíle napětí. Ta zatraceně dlouhá chvíle napětí. Připadalo mi, jako by jsme tu stáli už hodinu a to ani nebyla ještě minuta. Nedívala jsem se jinam, než na toho chlápka na pódiu. Teď se rozhodovalo o tom, jestli tenhle večer bude vážně nejlepší večer mého života.


BRIGHT SIDE!!! Ano, je to ten nejlepší večer mého života.

Panebože, lidi, my vyhráli! Začala křičet Viki a všechny nás objímat.

Jo, my to dali! Začal křičet pro změnu Eric a skákat tak vysoko, že jsem si myslela, že to ani není možné. Ten kluk prostě nezná gravitaci.

V tu chvíli jsem byla tak šťastná jako nikdy v mém životě. Je sice pravda, že jsem ztratila Davida a možná i klidné roky s mojí sestrou, ale na druhou stranu jsem poznala pravé přátelství a kluka, který tu byl vždy pro mě a konečně dnes náš osud skončil tak, jak skončit měl. Protože já měla vždy jen naděje a dneškem jsem začala konečně žít. Dnešek mi toho tolik dal, ale taky vzal.


Tohle je poslední den, poslední kapitola, poslední stránka v naší knížce. Poslední hádka se sestrou. Poslední slzy. Poslední usmíření. Poslední zamilování. Poslední výhra. Poslední radost. Protože tímto všechno končí, ale taky něco nového začíná. A proto na to vše, co jsme získali, ale také věcí, kterých jsme se vzdali, budu myslet jako o nejlepších vzpomínkách mého života. A tahle fotka bude zdobit první stránku mého fotoalba ještě hodně dlouho.

Užívejte života,
Vaše Nan.


KONEC KOMIKSU ONLY HOPE


• Jak se Vám líbil tento díl?
• Jak se Vám líbil komiks?
• Jste spokojeni s tím, jak to všechno dopadlo?
• Kdo je po tom všem váš nejoblíbenější charakter?



Tady tím chci poděkovat všem, kdo..
○ u dílů tohoto komiksu zanechal pozitivní komentář, který mi vždy dokázal zlepšit náladu.
○ ale taky těm, kteří napsali svůj názor a díky nim jsem se dokázala zlepšit.
○ vyplňoval diskuze a dával mi různé rady, jak bych mohla mnoho věcí zlepšit.
○ četl každý díl, psal úžasné komentáře

... ale hlavně těm, kteří se mnou zůstali až do konce komiksu. DĚKUJU VÁM VŠEM.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chcete 2. řadu komiksu Only Hope?

Ano
Ne

Komentáře

1 Axík Axík | E-mail | 18. května 2015 v 20:32 | Reagovat

Super komix :-) jsi moje nejoblíbenější blogerka k The sims :) Určitě pokračuj.Máš super komixy...já prostě nemám slov !!

2 SimGirl SimGirl | E-mail | Web | 23. května 2015 v 12:37 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, hrozně mě to potěšilo :-) Vážně děkuju a pokračovat rozhodně budu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Ze dne 25.7. 2012. :)♥
Zatím nejvyšší návštěvnost na blogu.