Zajímá tě něco o mě a blogu? Ptej se zde!
Máš problém? Navštiv poradnu!


!World Of The Sims Stories!
www.wots-stories.blog.cz

Adminka je opět aktivní!

Čím více ohlasů bude na komiks Only Hope, tím dříve začnu dopisovat ostatní komiksy :)

[6.díl] - Nikdy nevíš, co se stane

23. května 2015 v 13:12 | SimGirl |  Komiks Street

Tak co myslíte, že se stane? Rozhodně něco, co jste nečekali..


Z předchozího dílu:

Přitiskl si mě k sobě. Bylo mi jasné, že kdyby se tu Sophie znovu objevila, tak bych určitě skončila hůř, než předtím, když mi její opálená ručka svírala krk. Ale najednou mi to zase bylo jedno. Do doby, než jsme z venku uslyšeli nějaký hluk...





S Tomem jsme se okamžitě přesunuli k oknu. Moc jsme toho přes zataženou záclonu neviděli, tak jsem ji rychle odrhnula a společně jsme nakoukli ven.

To snad ne! Vykřikl Tom, když se jeho zrak upřel na jeho červené auto, které stálo stejně jako předtím uprostřed ulice, jen v něm teď seděla Sophie.

I když jsem moc nevěděla o co jde, bylo mi jasné, že se Sophie nechystá udělat nic dobrého. V nejlepším případě chce jen odjet, v tom horším - udělat něco s Tomovým autem.


Tom se okamžitě otočil a běžel ven z mého pokoje. Já mu běžela samozřejmě v patách.

V hlavě jsem měla zmatek. Stále jsem nebyla schopná se probrat z toho, jak mě Sophie popadla za krk a teď už se zase něco dělo. Myslím, že na tento den rozhodně nezapomenu.


Tom běžel kus přede mnou a já v poslední chvíli začínala mít problém ho doběhnout. Když jsem vyběhla ven a tvář mi znovu ozářilo ostré slunce, zastavila jsem se. V autě jsem uviděla blonďatou hlavu a i když jsem jí neviděla do obličeje, bylo mi jasné, že se jí na tváři rozlívá líbezný úsměv.

Tome, stůj! Křikla jsem, když jsem uslyšela, jak Sophie nastartovala motor. I když jsem ji pořádně neznala, bylo mi jasné, že s řízením rozhodně nemá žádné zkušenosti.


Jenže Tom jako by mě neslyšel, si stoupl před auto a zastavil se před ním přímo v ten moment, kdy se Sophie snažila couvnout dozadu, jenže očividně zapomněla zařadit a nabrala Toma.

Bože, Tome! Zaječela jsem z plných plic, i když jsem věděla, že mu to nijak nepomůže.

Srdce jako by mi už přestalo fungovat a já tam jen stála s otevřenou pusou, neschopna dýchat. Z očí mi začaly téct slzy a já měla pocit, že se mi začíná hroutit svět.


Rozeběhla jsem se za ním a ani se neotočila na Sophie. Protože kdybych se jí podívala do očí, asi bych to nevydržela a měla chuť jí zajet aspoň desetkrát.

Tome! Tome, slyšíš mě? Křikla jsem na něj, když jsem si klekla na kolena. Ležel tam tak bezvládně a já přemýšlela nad tím, jestli vůbec dýchá.

Okamžitě jsou prsty přiložila na jeho krk a ucítila tep. Ulevilo se mi, ale ne moc. Vůbec se nehýbal. Oči měl prázdné a na tváři několik krvavých škrámů. Na nic jsem nečekala a hned zavolala sanitku.


Sanitka přijela za několik minut a do té doby jsem se na něj snažila pořád mluvit. Vůbec jsem nevěděla, co v takové situaci dělat. Asi jsem měla ve škole víc poslouchat při hodině. Jestli se Tomovi něco stane, bude to kvůli mě a mojí nevědomosti.

Slečno, ustupte. Řekl mi sanitkář a odstrčil mě silou od Toma. Znovu jsem spadla na nohy ještě než jsem stačila vůbec vstát. Ten sanitkář byl teda pěkně nepříjemný. Jak se to stalo?

Začala jsem mu to vysvětlovat a chtěla jsem mu říct i kdo to udělal, jenže když jsem ukázala prstem na auto, nikdo tam neseděl. Ta mrcha utekla.


Toma okamžitě naložili do sanitky. Ten sanitkář mě tam prvně nechtěl ani pustit, protože si myslel, že nejsem z rodiny. Samozřejmě, že jsem nebyla. Ale nechtěla jsem ho tam nechat samotného, tak jsem jim řekla, že jsem jeho přítelkyně. To zabralo.

To je pořád to vaše nerozhlížení se! A potom se divíte, když skončíte naplesklý na autě! Začal tam asi v půlce cesty řvát ten sanitkář a já se ho ze všech sil snažila ignorovat, ale měl tak nepříjemně pronikavý hlas, že to nešlo.


Uplynula asi hodina a já pořád seděla v čekárně a nikdo se ani neobtěžoval mě informovat, jak na tom Tom je. Bylo tu prázno, nikdo tu se mnou neseděl a do nosa mi nepříjemně pronikal zápach nemocnice. Ve vzduchu byly cítit nemoce, smrt a další špatné věci, které se tu odehrávaly a to byl důvod, proč nemám nemocnice ráda.

Řasenku jsem měla rozmazanou, bolela mě hlava, měla jsem hlad, byla unavená, ale stejně jsem nešla domů. Nemohla jsem. Čekala jsem, až někdo bude ochotný za mnou dojít a říct mi, jak na tom je. Dřív neodejdu.


Abbot, Thomas? Uslyšela jsem ženský hlas vedle sebe a prudce jsem trhla hlavou. Stála tam ta stejná doktorka, která s námi jela v sanitce.

Přikývla jsem. Je v pořádku?

Pojďte se mnou. Pokynula mi rukou, otočila se a mířila někam pryč. Rychle jsem vstala a následovala ji.


Jste jeho přítelkyně, že ano? Zeptala se mě a já nervózně kývla hlavou, když jsme došli k menšímu okýnku vedle dveří, přes které se dalo vidět do pokoje. Viděla jsem tam Thomase, jak leží v posteli, oči zavřené a ani to nevypadalo, že by se něco stalo kromě škrábanců na jeho tváři, které poukazovaly na nějakou nehodu.

Bude v pořádku, samozřejmě. Ale v rámci bezpečnosti jsme se rozhodli si ho tu ještě tak dva týdny nechat, kdyby se mu náhodou něco stalo. Pověděla mi doktorka a nepřestávala se na Toma dívat. To ani já ne, taky jsem z něj nespustila oči. Vypadal tak zranitelně.

Můžete jít dovnitř, jestli chcete. Pokynula mi doktorka rukou a pousmála se. Kývla jsem, obešla ji a vešla dovnitř.


V pokoji bylo poměrně chladno na to, jak bylo venku. Pozvedla jsem hlavu a všimla si klimatizace. A pak tu nemají být nemocní, pomyslela jsem si.

Thomas ležel na posteli připojený na přístroje. Nelíbilo se mi to. Bála jsem se o něj, i když mě doktorka ubezpečila, že bude v pořádku. Ale.. proč by si ho tu nechávali dva týdny, kdyby byl úplně v pořádku? Něco se muselo stát a doktorka mi to nechce říct.


Zase to bylo tu. Oči se mi začaly naplňovat slzami a já jim nemohla zabránit. Položila jsem si ruce na kousek postele, na které Tom neležel, a lehla si na ně hlavou. Vzlykala jsem a přitom sledovala Tomovu klidnou tvář. Klidně oddychoval, vypadal jako by usnul třeba uprostřed nějakého nudného pořadu v televizi. Nevypadalo to, jako by ho zrovna srazilo auto. Ještě navíc ho srazila Sophie a potom utekla. Ta svině.

Pokud nechce, aby se jí něco stalo, měla by se snažit se mi nedostat pod ruce. Protože jestli se mi podaří jí najít, tak to nepřežije.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


• Co říkáte na to, co se stalo Tomovi?
• Myslíte, že bude Tom v pořádku?
• Podaří se Debbie najít Sophie?
• Co myslíte, jak to vůbec celé dopadne?


Mám vážně chuť teď jít nafotit na další díl a hned ho napsat.
Takže čekám na vaše ohlasy, abych mohla další díl zveřejnit! ;)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čtete komiks Street?

Ano
Ne

Komentáře

1 MAc MAc | 25. října 2015 v 12:51 | Reagovat

Řekla bych že je Sophie pěkná mrcha :D (Jak nečekané !)
No Tom podle mě bude v poho, protože to říkala ta sestřička (asi doktorka ?)
Odehraje se nějaká ta zápletka mezi Sophií a Debbii a pak už víc psát nestíhám :D ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Ze dne 25.7. 2012. :)♥
Zatím nejvyšší návštěvnost na blogu.